Chápu jak je to myšleno a děkuji.
Není to dávno, co jsem ležela s kanylou a s minimálním pohybem v nemocnici, ale vidím v tom jeden rozdíl. Tehdy mi něco bylo, tehdy jsem se léčila se závažnou věcí. Tentokrát mi ale nic není, jsem jen "oběť" bezohledného zachování otcova kolegy a špatného načasovaní. Možná je nutné podotknout, že s otcem netrávím čas. Pokud 2h/měsíčně, tak to bude hodně, proto mě to možná tolik svým způsobem štve. Ale chápu, vždy může být hůř a musí se to brát z pozitivní stránky.
Každopádně i tehdy v nemocnici jsem se koukala do dálky z okna a chtěla jsem ven.
Takže děkuji za další uvědomění a pokusím se to brát pozitivně!
Kdysi jeden můj kolega, byl to extrémní magor, si o dovolené platil za týdenní pobyt ve tmě atd. Mimo jiné si platil i nějakého buddhistického guru, který ho učil žít pomalu. A to tím způsobem, aby dva metry dlouhou cestu šel celý den. Aby se seznámil s každým mravencem, s každým kouskem jehličí...
Jeden politický vězeň mi zase vyprávěl, že půl roku v samovazbě se pořád díval z okna na jednu taškovou střechu a každý den přepočítával tašky.
Prostě člověk se umí zabavit...