Upřímně řečeno, kdo dnes opravdu něco umí, může se prosadit ekonomicky i společensky v celém globálním světě a neobtěžovat se s politikou. Kdo má nápady, sežene dnes poměrně snadno peníze (crowdfunding, start-upy) a pak už je to jen na něm. Do politiky tak nejčastěji odchází druhá a ještě spíš třetí liga.
You are viewing a single comment's thread from:
Tvoje poslední věta je zajímavá v historickém kontextu. V 19.století bylo v Británii zvykem, že kdo byl z dobré rodiny schopný, šel do byznysu. Kdo byl méně schopný, tak do politiky nebo státní služby. Když už byl opravdu málo schopný, dal se k námořnictvu. A ti, nad kterými rodina zlomila hůl, šli k armádě. A úplní blbci k jízdě, kde byla jediným kritériem přijetí do důstojnické stavu schopnost koupit koně. A tak se stal Winston Churchill dragounským důstojníkem. Jeho otec ho totiž považoval za neschopného blba, který to nikam nedotáhne.
A kdo je schopný, má možnost... Tu měl vlastně schopný vždycky. Za minulého režimu se dalo emigrovat, otrok i nevolník mohli zběhnout...