zdroj: pixabay.com
Ke zpříjemnění posledního dne volna, ke kávě…
V poslední době se často bavím posloucháním cizích rozhovorů, teda hlavně těch dětských. Zjistil jsem totiž, nejenom že mají skvělý talent na tvorbu jazykových zkomolenin, ale že se umí dostat do situací velmi podobným těm našim.
Rozhovor, který uvádím níže je zkráceným přepisem tragikomického příběhu malého Roberta a malé Nory. Hrály si v malém lesíčku, Robert držel v ruce svůj klacek a těšil se ze své moci. Jenže věci nešly úplně podle plánu. Cosi se pokazilo.
Stalo se tak zhruba v 16:45 místního času, někde na zelené louce v Jizerských horách:
„Ty stůj tady!“ opakovaně vykřikl Robert, „a dělej, že tu jakože nejsem!“
„U toho ohniště stojíš a jakože nevíš, že jsem za tímhle stromem,“ dále vysvětloval Robert zírající Noře, jak to bude.
„S tímhle klackem to půjde jako po másle,“ spokojeně si zamrmlal a přikrčený se připravoval do bojové pozice, „to roseču a za chvíli ho hodím!“
„Takže ty jakože pořád nevíš, že tu jsem a já hááááážu klacek!!!“ vyřvával při krkolomném úskoku zpoza kmenu a klacek letěl někam k místům, kde předtím stála Nora.
Nora už tam však bohužel – nejakože, ale skutečně – delší dobu nestála.
Zato Robert stál.
Konec
…
A s podobnou situací, Roberte, se setkáš ještě mnohokrát.
Hádám, že Nora už měla těch "jakože" plné zuby :D
Nechtěl jsem to prozrazovat, ale sám jsem si nebyl jistý, proč odešla. Ženský pohled na věc mě rozhodně posune blíže vysvětlení… :-D
Tak nechat na sebe házet klacky by se mi taky nelíbilo. Pak mi přijde, že Nora je celkově páté kolo u vozu a vše se točí jen kolem Roberta => třeba to mělo být rande, ale Nora si uvědomila, že Robert za to nestojí :D
A nebo si jednoduše šla hrát s něčím, co jí zajímá. Třeba bárbíny.
No jo. Co jiného od Nory čekat, než že někam zaleze a vezme si s sebou Bárbíny…
Dělám si legraci, nerad bych ji křivdil.
Robert za to nestál, rozhodně!
Nojo, není klacek jako klacek...