O čem táta nepsal... Podviní

Už zase cítím určitý tlak, dalo by se říct až nátlak. Že mám zas něco napsat. Konec konců, chodím po výletech s tátou a občas tam taky něco nafotím. Tak proč ne.

Tohle jsou děti, které krmí kachny. Proč fotografuju děti, které krmí kachny? Protože krmení kachen je tam zakázáno. Nebo aspoň není doporučeno.

Tohle byly děti z nějakého příměstského tábora, prvostupňové a školkové. Měly s sebou vedoucí. Pokud ty děti ještě neuměly číst, tak jim to mohli přečíst ti vedoucí. Já bych s dětmi pracovat teda nechtěl...

Tenhle slzící sloup má být víla Rokytka. Nebo jsou to pověšené cibule. Já si teda vílu představuju ale úplně jinak. Ty stoly s lavicemi, to je od pivovaru Kilián. Tak třeba víla pláče, že se z její vody dělalo pivo. Už se ale určitě nedělá. Vda nevypadá čistě.

Tohle je torzo železničního vidauktu dráhy z Těšnova do Vysočan. Jak to vím?

Protože jdeme po turistické cestě a všechno je tam popsané na tabulích. A co tam není popsané, to ví táta. Protože to jednak prostě ví a jednak si předem studuje trasu, po které půjdeme a hledá si informace.

Těch informací je tam moc a moc a moc. A mě nebaví ani všechno číst. V Kolčavce je pivovar Kolčavka. Co ty dospělí pořád s tím pivem mají. Copak se svět točí kolem piva?

Kolem řeky vede někde dost úzká cestička. Po ní jezdí cyklisti, koloběžkáři a bruslaři. Taky tam jsou děti v kočárcích a bez kočárků, psi, běžci a chodci. Jeden tam zkrátka musí dávat pozor.

Takže zapadneme do parku. Je tam příjemný chládek a ve vzduchu je cítit osvěžující vlhkost. Všude je voda.

Ty domečky jsou tam pro vodní ptáky. Takže ptáci tam jsou taky.

Různí ptáci. A taky myši. Nebo krysy. Nebo potkani. Běželo to tak rychle, že jsem to nestačil vyfotit.

Kachny poznám. Vůbec se nebojí lidí. Protože je děti i dospělí krmí. Proto tam jsou taky potkani.

Jinak je to takový parkový zaparkovaný park. Umím si představit si tam sednout a studovat třeba literaturu o Dračím doupěti.

Voda, stromy, kamení... Ta jako keltská stavba smrděla. Lidi do ní chodili kakat a čůrat. Tak se mi tam moc nelíbilo a nefotil jsem. Šli jsme pryč. Na jih. Skrz nákupní Galerii Harfa. Tam někde, na Harfě, se prý narodila moje pražská babička, co umřela dřív, než jsem se narodil.

V Galerii mě zaujal tenhle vyhlídkový "londýnský" autobus. Ono zas to přízemí není tak velké. Počítám, že když jezdí, jezdí pořád do kola asi 500 metrů. Ale nevím, jestli jezdí pořád.

Autobus jezdil úplně prázdný. Nevím, kolik do něj stojí jízdenka. Ale nechtěl bych celý den řídit autobus pořád dokola, na pěti stech metrech.

Nevím, jestli se taková atrakce zaplatí. Nebo je to jen takový místní maskot, kterým se chtějí odlišit od ostatních galerií.

Na téhle fotografii je také vidět Moderní dětská tělocvična. Táta mi nabízel, abych si tam zašel. Táta si ze mně dělal srandu. Kdyby mi nabídl, že se půjdeme někam najíst, tak to bych samozřejmě šel. Ale do tělocvičny...

Tak jsme jeli domů. K večeři byly zapečené brambory se smetanou a s hráškem.

Do parku se chceme s tátou vypravit zase příští úterý. Tentokrát nebudeme odcházet na jih, ale na sever. Plánujeme dojít na Prosek...