Naše legie a španělská chřipka

Minulou sobotu jsem částečně trávil na Masyrykově nádraží v Praze. Mimo jiné jsem si tam prošel kopii legionářskéh vlaku z Ruska. Také se tam potloukali "kopie" našich legionářů. Vlastně až na fotografii jsem si všiml plátěné roušky... (Tento exponát má taky dost pochybně zavázané onuce.)

Bavlněná rouška, léta 1918, 1919, 1920 ... Nic proti. To patří k době. Tehdy Španělská chřipka řádila. Co já o ní vlastně vím? A co vím o chřipce a našich legiích?

Lidská paměť je selektivní. Ještě jsem stačil s několika legionáři mluvit. Líčili, jaké to je vrazit někomu bodák do břicha, nebo vidět, jak z kamaráda tečou střeva... Vyprávěli o šíleném strachu, kdy z člověka uchází stolice. O hladu. O tyfu. O okrádání zajatců a mrtvých. O sebepoškozování. Ale o chřipce nemluvil ani jeden.

Za První světové války zahynulo na frontách 10 milionů lidí. Asi 30 milionů bylo zraněno a z toho třetina si odnesla trvalé následky. Byly i civilní ztráty. Hlavně ty nepřímé jsou nedopočítatelné... (Mrtví z potopených obchodních lodí a mrtví z měst bombardovaných vzducholoděmi spočitatelní jsou. Ale oběti hladu a úrazů z muničních továren, oběti podvýživy a nedostatku léků... Ty nespočítá přesně nikdo.)

Chřipka tehdy zabila něco mezi 50 - 100 miliony lidí. Vlastně jen bába našeho pana školníka (ročník 1902) podle něj vyprávěla, že legionáři k nám zanesli chřipku. Snat ti italští. Ruští se začali vracet, až když ta opravdová pandemie skončila, respektive snad při jejích posledních dozvucích.

Takže já vlastně nevím, jestli naše legie na Rusi potkaly chřipku. Možná, že chřipka nesnášela mráz pod - 50 stupňů C ... To by byla zajímavá informace. Prostě taky nevím všechno.

Ale když už jsem začal s těmi legiemi, dám sem pár obrázků z nemocničních vagonů...

V nemocničních vagonech se také operovalo. Rozhodně lepší, než na lodi. Vlak může zastavit... Loď se kymácí pořád. I když tedy v případě lékařského zákroku se pluje pomalu a po vlnách... (To zas vím odjinud.)

Tehdejší člověk byl menší a hubenější. Dnešním vojákům by taková lůžka nestačila...

Tyhle nástroje jsem fotil pro kamarádky chiruržky. (Mám těch fotek víc a v detailech, samozřejmě. Ony se ty nástroje tvarově moc nezměnily od dob starého Egypta.)

A dávat sem dalších třicet fotek by už bylo zbytečné. Jen taková kousavá myšlenka. Kopie vlaku... Samozřejmě, že neměla ruské širokorozchodné podvozky. Nešly by ty peníze použité na výrobu kopie použít lépe? I když... Pro někoho zcela neznalého věci je asi vidění trojrozměrné "reality" nepostradatelné. A ty peníze se kolikrát vyhodí za daleho horší ptákoviny...