Pořád tam jsou většinou nějaké armády, kde je jasné za koho hrají a vítězství je většinou vybojováno hrubou silou. Rozsekání Kartága, opiové války anebo i Itálie za dob Machiavelliho mi přijdou výrazně méně komplexní než současná Sýrie/Ukrajina/Jemen/Severní Kypr/...
Dobrý kontrast proti tomu je třeba Vietnam, kde proti sobě stály dva totálně odlišné přístupy - "Západní - kde máte vaše vojenské jednotky? Jdem je rozsekat na cucky" a "Asijský" který celkem dobře popisuje Sun Tzu.
Když se podíváme "Asijským pohledem" třeba na Taiwan tak najednou frontální útok a obsazení ostrova ("Západní" pohled) nedává moc smysl. Proč to roztřískat když pouhá blokáda může dokázat to samé (nebo více), šance na úspěch je v podstatě 100% a je dobrá šance na získání TSMC a/nebo velké části obyvatel?
Na ledasčem se shodneme. "Co si o tom myslí papež? A kolikpak má divizí?" ptal se prý posměšně J.V.Stalin. A kde je dnes SSSR a kde Vatikán...
Opiové války nakonec vyhrála Čína. Předala Britům skalisko s pirátskou vesnicí a za 150 let dostala HongKong...
Asiaté a dědičné režimy zejména obecně chápou jinak čas. Demokratický politik uvažuje v horizontu volebního období, možná dvou. Monarcha myslí na generace dopředu.
Jinak myslím, že Španělsko 16.století podmaňující si Ameriku, odrážející anglické a všelijaké jiné piráty, bojující s Osmanskou říší na pozemní frontě v Uhrách, na Středozemním moři, prosazující katolictví v Římské říši, v Čechách, podporující katolíky ve Francii a současně potlačující protiabsolutistické snahy vlastních měst a odstředivé snahy Nizozemí, by plně chápalo současnou americkou politiku...
A třeba skotské klanové války... Tam by byli dnešní Syřané dome. A samozřejmě, že i tam byl cítit vliv Anglie a Francie...
Člověk je stejný už celá tisíciletí. Jeho dějiny jsou stále stejně složité. Jen složité jinak. Jeden bývalý britský ministerský předseda napsal v XIX. století dějiny Egypta. Nedíval se na to jako historik, ale jako technokrat moci. "Jak to tenkrát ten kolega vezír vedl, jak dělal, co jsem musel dělat o 5000 let později i já..."