Pěkný příběh o znovu objevené lásce k horám. Doufám, že vydrží dlouho a budeme tady číst mnoho článků o výletech po horách, přírody není nikdy dost 😉
Zajímavé. Taky mě hory uchvátily relativně nedávno (možná to jde s věkem, jako třeba víno?). A podobně je na tom i můj kamarád, se kterým se mi občas poštěstí zlézt nějaký ten kopec, tak taky ho to chytlo později.
Tak někdy na horách 🦵
Pakliže můžeme hory zobecnit na přírodu jakou takovou, tak těch případů uchvácení v pozdějším průběhu života mám kolem sebe celou řadu. Osobně to někdy nazývám "návrat ke kořenům" nebo také "volání divočiny" :) Jsem přesvědčen, že mě divočina volala a volá celý život, jen jsem to asi v mládí neslyšel tak zřetelně jako teď...
Prostě v jednoduchosti je krása a čím jsme starší (čti méně mladší :D) a máme více a více věcí k řešení, tak asi tíhneme k té bezstarostné pohodě a kráse, kterou nám nabízí právě příroda ❤️
Přesně řečeno 🙏😄
Souhlas!
Možná taky, že člověk mladý, jiné zájmy, nevidí souvislosti. Pak stárne, mění se potřeby, znalosti o světě, no a ejhle, tu je ta příroda obecně.
Děkuju moc :) myslím, že láska k horám už vydrží navždy :)
A máš pravdu, já bych to přirovnala třeba k olivám, taky k nim musí člověk dozrát :)
Tak doufám, že se na těch horách někdy potkáme a poznáme :D
😮😉