IMMORTAL: UNCHAINED

It has to be another of Dark Souls's most demanding games, but in sci-fi environments and with firearms. The intention of the creators is pretty, but from words to acts is sometimes a big part of the way and the result may not be the way we want. In this case, it depends on what you actually expect from the game, but certainly not many will come to its taste for a few reasons.

Developers have attempted to sketch an imaginative universe, but there have been many more of these worlds in this world, and we are not surprised in this direction. Perhaps if the story were not served by static screens, he would be more interested. Anyway, give it is not as essential as gameplay, but it has been screaming from scratch and will not make it any better. The problem is that the authors have tried to use the Dark Souls at all costs, but it is more damaging than the trick. It could have been decent even though it was still not an extraordinary action for regular players, but finally it is just a foolish attempt to get closer to the game legend.

At first you choose the focus of your thump, because ultimately the offered muscular or his female alternatives will be nothing else. There are six disciplines or professions to choose from, but all are based on coarse force and firearms. The difference is whether your character will be better served in the near or remote battle and what will be part of her weaponry. And the selection will also affect the values of your attributes. Then you can complete the look and it's about the thing.

Beginning in a mysterious futuristic complex will teach you a little bit of the basics and kill the first enemies there. It's a smaller tangle of corridors with doors that you sometimes need a special object to open. In the rooms you will find some chests with materials and sometimes more, less useful accessories that you automatically scroll into the inventory. Slowly acquire your primary and secondary firearms with zooming in and focusing on close attack equipment, which can be, for example, swords. Ammunition is not overtaking, so you surely do not avoid chopping and bitiu enemies from close proximity.

You will quickly find that opponents behave mechanically and their intelligence is miserable. Sometimes they get hurt from one another. But they compensate for it with very strong attacks and overthrow of the unpleasant places their creators have targeted. Those who attack closely will get rid of them without any problems. But the shooters know how to hurt themselves, so if you can get rid of them quickly, take advantage of the evasive maneuvers and cover for the objects, otherwise your life will quickly come to zero. You must count not only on limited munitions, but also on time to overload your weapons. Fighting, however, greatly facilitates the ability to tag and lock the target, so then you automatically keep it focused and just hold your finger on the trigger and move. Alternatively, you can even screw the grenade.

But you will die quite often, because it really takes a little bit of inattention and after a few shots from the enemy you are already falling in the dust. You're invigorating with the last activated obelisk, which is a universal object. It serves as a checkpoint with automatic storage of the game and whenever you touch it, it will add to you everything - life, energy for special attacks, stamina most commonly used for the run, renewal of healing accessories, grenades and ammunition. The problem is that after death or contact with the obelisk at the same time, all ordinary enemies in the neighborhood are revived. Permanently "kaput" will remain only bosses who are, of course, more resilient and have to look for their weaknesses. Unfortunately, you often have no choice but to use the regeneration capabilities of the obelisks, so you repeatedly fight with the same opponents who appear over and over again. it will soon become very annoying.

In addition, the obelisk is a place where you can change your weapons if you find new-arm data packages on the ground. You can also improve everything there if you have enough components and bits. You get bits in the fight for fallen enemies and sometimes you find them cool. Their primary purpose is to improve your attributes, with the associated elevation levels. You always need a certain, increasing number of bits to move higher values of your dexterity, perception, strength, resilience, and other parameters. They will add to your life and improve your combat skills, such as the chance of a critical hit, and you will also appreciate faster charging or better evasion. Account must also be taken of new weapon requirements that you can not use without the necessary character parameters. The bits can come at the time of death, but they will remain at the point of death until you get them or you will not regain it. Obelisk also includes bonus and travel aspects.

The standard content of the game is repeated attempts to crawl into a new area and search for passages further, which does not mean teddy blushes in tangled ways. Your weapons are on the rise and you find new enemies and environments. And, of course, even bosses that you sometimes get ready for grinding. So destroy the enemies in the neighborhood and activate the obelisk to make them alive, because they will drop out of them again. So you can increase your attributes and levels until you are ready and strong enough. Practically you can do it in one place and endlessly. It's a question of how long these processes will make you entertained, and how long you can catch the whole game. It's a monotonous, boring and sometimes frustrating repeat.

Graphics are acceptable, but it is not possible to talk about attractive processing. It's rather decent, with no more detailed detail and relatively dirty locations and levels. Overall, everything is quite depressing, darker colors dominate, and the surroundings are slightly turbid, but this creates the characteristic character of the game. On the other hand, the sounds are decent and spectacular is the gloomy music in which the choir dominates.

Immortal: Unchained is a game just for a narrow circle of people who will not interfere with repetitiveness and blunt combat without any more significant elements. It can be an acceptable alternative for lovers of Dark Souls, but you will surely find much better titles in this style. It is very dull and in terms of its offer, a totally overpriced thing without a pinch of originality, which you will quickly forget about the game. And it is a question of whether you will ever want to finish it.

Thank you very much for your support!

Má to být další z ultra náročných her ve stylu Dark Souls, ale v sci fi prostředí a se střelnými zbraněmi. Záměr tvůrců je sice hezký, ale od slov k činům je někdy velký kus cesty a výsledek nemusí být takový, jak bychom si přáli. V tomto případě záleží i na tom, co od hry vlastně očekáváte, ale určitě jí mnozí nepřijdou na chuť, a to hned z několika důvodů.

Vývojáři se pokusili nastínit nápadité univerzum, ale podobných světů jsme tu už měli několik a v tomto směru ničím nepřekvapí. Možná kdyby nám příběh neservírovali statickými obrazovkami, dokázal by zaujmout více. Každopádně děj není až tak podstatný jako hratelnost, která však již od začátku pokulhává a ani později se to nezmění k lepšímu. Problém je právě v tom, že se autoři za každou cenu pokoušeli využít mechanismy Dark Souls, ale je to spíše na škodu než k užitku. Mohla to být slušná, i když stále ne výjimečná akce pro běžných hráčů, ale nakonec je z toho jen nemastný-neslaný pokus o přiblížení se k herní legendě.
Na začátku si vyberete zaměření svého hromotluka, protože v konečném důsledku z toho nabízeného svalovec, popřípadě jeho ženské alternativy, nic jiného nebude. Na výběr je šest disciplín, čili povolání, ale všechny jsou založeny na hrubé síle a střelných zbraních. Rozdíl je v tom, zda se vaše postava lépe uplatní v boji z blízka nebo z dálky a co bude součástí jejího výzbroje. A výběrem ovlivníte i hodnoty vašich atributů. Pak si můžete dotvořit vzhled a jde se na věc.

Začátek v tajuplném futuristickém komplexu vás trochu nešikovně naučí základy a zabijete tam prvních nepřátel. Je to menší spleť chodeb s dveřmi, na které někdy potřebujete speciální předmět, abyste je otevřeli. V místnostech najdete nějaké truhly s materiály a někdy více jindy méně užitečnými doplňky, které automaticky šupnete do inventáře. Pomalu si osvojíte svou primární i sekundární střelnou zbraň s přiblížením při zaměření a k tomu výbavu na útok zblízka, což mohou být například meče. Munice není nazbyt, takže se určitě nevyhnete sekání a bití nepřátel z těsné blízkosti.

Rychle zjistíte, že se protivníci chovají strojově a jejich inteligence je mizerná. Občas si z nešikovnosti i ublíží mezi sebou. Ale vynahrazují to velmi silnými útoky a propadnutím z nepříjemných míst, kam jejich tvůrci cíleně umístili. Těch, co útočí zblízka, se zbavíte bez problémů. Střelci však vědí nepěkně zranit, takže přestože se jich dokážete zbavit rychle, třeba využívat úhybné manévry a krýt se za objekty, jinak se váš život rychle přiblíží k nule. Musíte přitom počítat nejen s limitovanou municí, ale i časem na přebíjení zbraně. Boj vám však velmi usnadní možnost označení a uzamčení cíle, takže potom ho máte automaticky neustále zaměřen a stačí držet prst na spoušti a pohybovat se. Případně ještě k tomu švacnete granát.

Ale budete umírat poměrně často, protože skutečně stačí trochu nepozornosti a po několika střelách od nepřátel se již válíte v prachu. Oživíte při naposledy aktivovaném obelisku, což je objekt s univerzálním využitím. Slouží jako checkpoint s automatickým ukládáním hry a kdykoliv se ho dotknete, doplní vám na maximum všechno - život, energii na speciální útoky, staminu nejčastěji využívanou na běh, obnoví se i léčivé doplňky, granáty a munice. Problém je v tom, že po úmrtí či kontaktu s obeliskem se současně oživí všichni běžní nepřátelé v okolí. Permanentně "kaput" zůstanou jen bossové, kteří jsou samozřejmě odolnější a musíte hledat jejich slabiny. Bohužel, často nemáte jinou možnost, jen využívat regenerační schopnosti obelisků, takže opakovaně bojujete s týmiž protivníky, kteří se objevují stále znovu a znovu. A to brzy začne být velmi otravné.

Kromě toho je obelisk místo, kde si můžete měnit zbraně, pokud jste v terénu našli datové balíčky s novou výzbrojí. Vše tam můžete i vylepšovat, pokud máte dost vybraných komponent a bitů. Bity získáváte v boji za padlých nepřátel a někdy je najdete volně pohozené. Jejich primárním účelem je vylepšování vašich atributů, s čímž je spojeno zvyšování levelů. Vždy potřebujete určité, stále větší množství bitů, abyste posunuli výše hodnotu vaší obratnosti, vnímání, síly, odolnosti a dalších parametrů. Přidají vám život a zlepší bojové schopnosti, například i šanci na kritický zásah a oceníte i rychlejší nabíjení či lépe uhýbání. Třeba přitom zohlednit požadavky nových zbraní, které bez potřebných parametrů postavy nedokážete použít. O bity můžete přijít při úmrtí, ale zůstanou na místě skonání, dokud si je nevyzvednete, nebo znovu neumřete. Obelisk zahrnuje ještě aspekty s bonusy a cestování.

Standardní náplní hry jsou opakované pokusy prostřílet se do nové oblasti a hledání přechodů dál, což v spleti cest nejednou znamená nudné bloudění. Průběžně vám přibývají zbraně a narazíte na nových nepřátel a prostředí. A přirozeně i bossů, na kterých se někdy dostatečně připravíte až grindování. Čili zlikvidujte nepřátel v okolí a aktivujete obelisk, aby se oživily, neboť z nich zas vypadnou bity. A tak můžete zvyšovat své atributy a levely, dokud nebudete připraveni a dostatečně silní. Prakticky to můžete dělat i na jednom místě a donekonečna. Je otázkou, jak dlouho vás tyto procesy budou bavit a vlastně jak dlouho vás dokáže upoutat celá hra. Je to totiž monotónně, nudné a někdy i frustrující repete.

Grafika je na tom přijatelně, nelze však hovořit o přitažlivém zpracování. Je spíše decentní, bez nějakých přesnějších detailů a s poměrně fádními lokalitami a úrovněmi. Celkově vše působí dost depresivní, dominují tmavší barvy a okolí je mírně zamlžené, což však vytváří charakteristický ráz hry. Naproti tomu jsou zvuky slušné a efektní je pochmurná hudba, ve které dominuje pěvecký sbor.

Immortal: Unchained je hra pouze pro úzký okruh zájemců, kterým nebude překážet repetitívnosť a tupé boje bez jakýchkoli výraznějších prvků. Může to být přijatelná alternativa pro milovníky Dark Souls, ale určitě najdete i mnohem lépe tituly v tomto stylu. Je to velmi fádní a vzhledem k svou nabídku totálně předražená záležitost bez špetky originality, na kterou po dohrání rychle zapomenete. A je otázkou, zda ji vůbec budete mít chuť dohrát až do konce.

Děkuji vám za podporu !