Tak jsem po obědě dorazil vlakem do Českých Velenic, odkud jsem si svůj výlet do Novohradských hor naplánoval.
Podle celých Rakouských a (západo) Německých hranic je cesta, kterou tam měli u plotu s ostnatým drátem postavenou bolševici, aby drželi stádo pohromadě.
Tudy jsem chtěl jít, protože je to dodnes zaručeně nejméně lidnatá oblast.
Konkrétně tady u Velenic byla stěna jen jedna, ale jinde alespoň dvě.
Ten vykácený pás místy už hodně zarostl, ale ne všude. Místo pohraničníků tam teď mají věže a různé posedy myslivci, a ti na prasata a jeleny taky potřebují vidět.
Takhle to vypadá u Velenic, kde nejsou velké kopce a signální stěnu bylo možné natáhnou víceméně rovně. Řekl bych, že to elektrické vedení postavili až po roce 1989, ale nezjišťoval jsem to.
Motýlů bylo už málo, taky nic moc nekvetlo. Bylo září a to ptáci nezpívají. Prostě tichá krajina, ale prosluněná. Teplota kolem 25 stupňů, byl jsem úplně mokrý od potu.
Do večera jsem ušel přes 13 km, ale potkal jen několik cyklistů a jednou auto lesní správy.
Pěšky nikdo.
Vzal jsem si sebou jen 18 -270 mm objektiv, protože nic těžšího bych určitě neunesl.
Je širokoúhlý, takže vhodný na krajinu a hmyz se s tím fotí taky dobře. Hlavně není třeba objektivy měnit.
Víc bylo vážek než motýlů.
Což je dáno tím, že je to hodně vlhká krajina. Potůčky, stružky, různé bažiny a louže.
Z dravých ptáků jsou k vidění hlavně káně. Krouží a hlasitě se ozývají. Na modré obloze se hezky vyjímají.
Přes cestu mi přeběhla srnka. Jelena nebo losa jsem za celou dobu několika dní neviděl. Ani prase, a že jich jsou plné lesy. Všichni čekají na tmu. Vzhledem k počtu posedů se nedivím.
Navečer, když už jsem uznal, že dál nedojdu, tak jsem zalezl do houští a ustal si mezi nízkým stromky jako "zamlada".
Po setmění do houštiny přitáhlo stádo divokých prasat, pobíhali, pochrochtávali a vůbec dělali strašný kravál. Tak jsem hlasitě rozepnul a zapnul spacák a ten zvuk je spolehlivě zahnal.
Normálně to nedělám, ale tenktokrát jsem si trasu ukládal na Seznam.
Hezká túra. Mně nedávno u Mostu proběhla přes cestu liška, vyskočila z lesa asi deset metrů přede mnou, omrkla mě a zmizela v houští. Bohužel jsem měl mobil v kapse, ne v ruce, takže než jsem se stihl vzpamatovat, nebylo po ní ani vidu, ani slechu.
Zvířate mají oproti lidem úplně jinou super rychlou reakční dobu.
Ani bych se nedivil, kdyby ta liška za ten okamžik zkontrolovala co máš dobrého k svačině...
To možná, neměl jsem totiž nic :)
Ale musím říct, že ona teda mobil taky vytáhnout nestačila ;)
Já takhle potkal lišku na cyklostezce cestou z práce. Stála a čuměla na mě, já zastavil a čuměl na ni. Ale když jsem vytáhl mobil, že si ji vyfotím, tak zdrhla.
Jim nevadí lidi, ony se jen nechtějí fotit 😁🦊
To zvířata často. Experti jsou zebry, otočí se zadkem, ale nikam nezdrhnou.
Je to zvláštní. Nejvíce zvířat potkávám, když sedím za volantem. A to pak mám někdy plné ruce a nohy práce :-).
Jezdím často trasu N. Hrady - Č. Velenice (nebo obráceně). Docela dobře si dovedu představit, kudy jsi chodil :-)
Za volantem je to zlý. Málem nás s kamarádama "dostal" jelen.
To už není jen o plech.
Mám vytipovaná místa, kde jedu pomalu i když nikde nic neběží. Už se mi to mockrát vyplatilo :-)
Pěkná procházka...
Ve Velenicích jsem byl letos v létě 3x, ale pracovně a na procházky okolo nebyl čas. Třeba někdy... 😉
Vyplatí se zajet o kousek dál, přímo do Novohradských hor.
Jednou jsme si se ženou postavili stan u kukuřičného pole, což nebylo moc taktické. V noci přišlo prase a obcházelo stan. Já bych ho asi zaspal, ale žena mě vzbudila, ať něco udělám. Zatřískání lžící o ešus to vyřešilo 😁
A good shot of the flying birds that my friend displayed.