Ráno je sice chladno, ale už neprší a vypadá to, že dneska bude opravdu krásně. Pomalu balíme a vaříme snídani, někteří si jdou natrhat čerstvé ostružiny do kaše. Přichází první hikeři, kteří se nás ptají, jestli jsme tu spali a pak nám říkají, že jsme blázni, že se nám to všechno chce tahat a spát venku, my na to, že přesně takhle nás to baví 😊
Musím se přiznat, že už trochu začínám růst z balení Tomáše a Lucky, na které často i hodinu s Milanem čekáme, než se pobalí, Lucka se navíc převlíká a balí u mě ve stanu, takže ona už je sbalená a já teprve začínám balit stan, je to takové nešťastné, ale co se dá dělat, jinak je to vážně fajn holka 😀 I když kolena už vůbec necítím, radši si je pořád preventivně zavazuju obinadly a doufám, že to tak vydrží. Lucka mi poradila ať vyzkouším, jestli to není nějaký úpon vedoucí z vnější strany stehna a asi to byl opravdu on a povedlo se mi ho nějak rozhýbat, takže už zase zvládám držet své rychlé tempo do kopce a běhat z kopce dolů 😀
Dnes nás čeká 15,5 km (předešlý den jsme si přidali asi 4 km a 200 m nahoru i dolů), 950 m stoupání a 1 450 m klesání, půjdeme přes sedlo Forclaz a spát budeme už ve Francii v kempu ve vesnici Tré-le-Champ-le Bas. Vyrážíme docela svižným krokem do sedla Forclaz, já teda o něco svižnějším, protože ostatním zase utíkám, v sedle už je několik lidí a co víc, krásně svítí slunce, takže rozkládám na ohradu jednotlivé díly stanu a bundu, aby vše vyschlo. Přichází ostatní, dělají to samé a říkáme si, že než nám věci uschnou, dáme si nějaké to pivo a pak půjdeme dál.
Přímo v sedle u silnice je taková sympatická hospůdka, tak s Luckou sedáme a objednáváme si pivo, já si říkám, že tam skvěle vypadají nějaké koláče a že si jeden objednám. Přichází kluci, taky dávají pivo, pak přijde druhé, třetí a když nám číšník řekne, že mají výborné domácí hranolky, Lucka hned jeden talíř objednává, na ochutnání 😀 Padají i další piva, hlad se stupňuje, je krásně, tak dáváme ještě druhý a třetí talíř hranolek (nutno dodat, že ty talíře jsou fakt obří), k tomu samozřejmě další piva a strašně se chechtáme tomu, že jsme ožralí a přežraní a že už dneska nikam nedojdeme 😀😀 No, po asi 2,5 hodinách nastává okamžik pravdy a my musíme zaplatit, sbalit vysušené věci a jít, vůbec se nám nikam nechce 😀 Z kopce to ještě jde, jdeme si navátí, děláme si ze všeho srandu, legrace ale přestává ve chvíli, kdy se před námi tyčí kopec, na který máme vylézt a který je fakt výživný, protože na necelých pěti kilometrech máme vylézt skoro 900 výškových metrů až do sedla Col de Balme (2 191 m) na švýcarsko-francouzské hranici 😀 Nejdřív jdeme statečně, ale pak se nám začíná dělat blbě, nejlíp se jde Tomášovi, který měl nejmíň piv i hranolek a docela nám utíká 😀 Naštěstí s přibývajícími výškovými metry člověk víc a víc střízliví a tráví hranolky, které jsem si řekl, že dlouho nebudu chtít vidět 😀, a tak Tomáše doháníme ještě před sedlem, kam se vyšplháme spolu. V sedle je chata, kde (nepoučitelní 😀) dáváme s Milanem ještě pivo a skvělou domácí horkou čokoládu a pak už se dáváme na sestup do Francie.
Nakonec volíme, vzhledem k „únavě“ z piv a hranolek, kratší trasu a nelitujeme, protože se nám znovu otvírají výhledy na Mont Blanc. Jdeme po asfaltu, takže část cesty jdu zase bosky a po 6 kilometrech a troše hledání přicházíme k refugiu, u kterého je kemp, ve kterém chceme spát. Refugio a kemp je kouzelné místo, refugio je hezká hospůdka ve dřevě, kemp je pak přes cestu u potůčku na trávě v několika patrech, osvětlený lampičkami, je to jako nějaká pohádková vesnička a hrozně se mi to líbí 😊 Lucka říká, že venku vidí Danovy boty a ten se skutečně po pár minutách zjevuje ve dveřích, tak se zdravíme a říkáme, že to je strašná náhoda, že se znovu potkáváme zrovna tady. Stavíme stany, vaříme večeři a zakončujeme to pivem vevnitř.
Dáváme 2-3 piva, já chodím i po chatě bosky, protože mě hrozně bolí chodidla z té asfaltky a když se vracím ze záchodu, koukám pod nohy, abych nezakopl, najednou rána, já sedím na zemi na zadku a přemýšlím, co to bylo 😂😂 Pak si všímám nízkého trámu, do kterého jsem se švihl čelem, koukám na jednu ze servírek, která těžko potlačuje smích, já se začínám taky řehtat, stejně tak děcka u stolu, paní to pak nevydrží, slzí smíchy a se slovy „sorry“ radši odchází, což vyvolá další výbuch smíchu 😂😂 Pak jdeme k našemu ležení a nemůžeme najít Lucku, tak se ji s Milanem vydáme hledat a nacházíme ji venku před hospodou u stolu s Danem a jednou z Belgičanek – sedí nad mapou a řeší zítřejší cestu. Dan s holkama chtějí vycházet brzo a stihnout dojít celou trasu až do Les Houches. Bavíme se taky o tom, jestli opravdu jdeme na Gran Paradiso a Mont Blanc a oživujeme náš plán, že by Dan šel s námi, protože máme ještě volné místo na chatě Gouter, které jsem měl původně rezervováno pro svou bývalou. Naneštěstí na jedné chatě zapomněl telefon, tak dávám číslo a adresu našeho ubytování v Chamonix belgické slečně s tím, že se pak s Danem v Chamonix potkáme a domluvíme se, co a jak dál.
Pak už jdeme zalehnout, konečně zase spíme pod širákem (Lucka kde jinde, než ve stanu 😀), jdou nádherně vidět hvězdy a já mám na jednu stranu radost, že se blížíme ke konci téhle etapy, na druhou stranu si říkám, že to strašně rychle utíká a za chvilku už vlastně pojedeme zase domů, do reality…
Congratulations @hajdukluk! You have completed the following achievement on the Hive blockchain and have been rewarded with new badge(s):
Your next target is to reach 700 upvotes.
You can view your badges on your board and compare yourself to others in the Ranking
If you no longer want to receive notifications, reply to this comment with the word
STOPCheck out the last post from @hivebuzz:
Support the HiveBuzz project. Vote for our proposal!