Nedávno jsem měl tu čest navštívit budovu našeho plzeňského vlakového hlavního nádraží.
Nádraží prošlo v minulých letech kompletní rekonstrukcí a ta se teď chýlí ke svému zdárnému konci.
Podíváme se společně na pár snímků, které jsem zde pořídil, když jsem měl pár volných minut do odjezdu mého vlaku. Využíván totiž vlak jako dopravu do a ze zaměstnání, když musím odjet v průběhu směny k lékaři.
Nejdříve se podíváme na průčelí budovy.
Z doby mého raného dětství si pamatuji nápis "Gottwaldovo nádraží" a zářící rudou hvězdu.
To už je dávno pryč. Nyní vypadá takto:
Krásná secese. 1907, architekt Rudolf Štech.
A teď se podíváme do interiéru budovy.
Schodiště do patra získalo eskalátor.
Nové jsou i tabule odjezdů vlaků. Pragotrony vystřídaly moderní displeje.
Přijde mi však, že velikost písma je bohužel mnohem menší než na starých elektromechanických "Pragotronech".
Pohled ke hlavnímu vchodu do budovy.
Budovatelské sádrové sochy zůstaly. Budiž, když si odmyslíme dobovou propagandu padesátých let, tak bez slévače ani bez posunovače by vlaky nevyjely.
Krom toho, kde jinde, než "u Hutníka" si v Plzni můžeme dát sraz neboli "spycha"?
Tak vidíte. Naši dva pracanti prostě museli zůstat.
Zasloužili si to, když už ta naše Škodovka je v troskách.
Prohlédneme si i detaily malířské výzdoby a přesnou repliku dobové dlažby.
Ano, vše je ze života Plzeňanů neboli Plzeňáků.
Nově tu máme i starou drezínu Tatra. Inspektorská, 1944.
Když jsem odcházel z budovy, zaujal mě hezký detail. Automatické dveře v retro stylu ovládané fotobuňkou.
Čas pokročil. Tak vzhůru na vlak!
