Like every Tuesday, today I was digging through a box of archival slides.
Asking you to get to know the city or describe its main landmark would be like bringing owls to Athens.
When the Communist rule ended in the Czech Republic in 1989, the borders opened and there was a huge pressure to travel. I was working for the railways at the time, and the railwaymen were taking advantage of the opportunities that the job offered them. Usually a large group of people would get together, rent a sleeper car that served as a means of transport and accommodation, choose a suitable route and connections, and get on the road. It was in this way that I first visited Greece and Athens more than thirty years ago.
Today is a different time, different opportunities and different demands, so I probably wouldn't travel that way anymore. But back then it was something wonderful for us.
Jako každé úterý, i dnes jsem hrábl do krabice s archivními diapozitivy.
Chtít po vás poznat město nebo popisovat jeho hlavní dominantu, to by bylo jako nosit sovy do Atén.
Když v roce 1989 skončila v Česku vláda komunistů, otevřely se hranice a v lidech byl obrovský přetlak ohledně cestování. Já jsem v té době pracoval u železnice, a železničáři využívali možností, které jim tato práce nabízela. Obvykle se domluvila nějaká větší skupina lidí, pronajal se lehátkový vůz, který sloužil jako dopravní prostředek i jako ubytování, vybrala se vhodná trasa a spoje a cestovalo se. A právě tímto způsobem jsem před více než třiceti lety poprvé navštívil Řecko a Atény.
Dnes je jiná doba, jiné možnosti a jiné nároky, takže bych tímhle způsobem už asi necestoval. Ale tehdy to pro nás bylo něco úžasného.
How should I describe Athens, or how did I feel about it?
Acropolis, the Temple of Zeus, historical sites, yes. But otherwise?
Imagine a tanned, muscular, Greek seventeen year old hanging out on the beach in canvas pants and no shirt in the summer morning sun. If that image made some ladies' hearts race, that's the right reaction. And that's Athens. I think it's a city that's sexy. Not even in the overtly erotic sense, but there's something there. In the water, in the air, in the parks, in the streets... I wouldn't say Ostrava, Salzburg, Saint Petersburg or Bergen are sexy. Maybe not even Paris. I remember thinking over those archive slides from Athens that the city had a charge. But you also have to consider that I was half my age then than I am now.
Jak bych měl popsat Atény, respektive jaký jsem z nich měl pocit?
Jako Akropolis, Diův chrám, historické památky, to ano. Ale jinak?
Představte si opáleného svalnatého řeckého sedmnáctiletého mladíka, jak se v plátěných kalhotách a bez trička poflakuje v letním ranním slunci na pláži. Jestli některým dámám tato představa zrychlila srdeční tep, tak to je ta správná reakce. A takové jsou Atény. Podle mě je to město, které je sexy. Ani ne v tom prvoplánově erotickém smyslu, ale něco tam je. Ve vodě, ve vzduchu, v parcích , ulicích... Asi bych neřekl, že je sexy Ostrava, Salzburg, Saint Petersburg nebo Bergen. Možná ani Paříž ne. Nad těmi archívními diapozitivy z Athén vzpomínám, že to město mělo náboj. Ale taky je nutné vzít v úvahu, že mi tehdy bylo polovic roků, než je mi teď.
But what about Athens? It's true that you can spend a whole day at the ruins of Greek civilization. But even that gets tiring. So the bunch of us said we'd go to Piraeus. See the harbour, check out what the kids are up to and maybe meet the wilful and whimsical prostitute Ilya from the film "Never on Sunday" (Pote tin Kyriaki). The movie may not be great, but the song Children of Piraeus was first heard there.
Was it a good idea to walk in the summer heat about 7 kilometres from Athens to Piraeus just to see a piece of industrial harbour that is about as romantic as an ironworks?
Yes, it was. The journey was further complicated by getting lost and asking some truckers for directions. What are the odds of seeing a Czech truck in a parking lot between Athens and Piraeus?
I've been to Greece a few times since then, but not Athens. Perhaps ever again? You don't enter the same river... But we'll see.
I'll add a bit of background music to the photos.
Ale co v Aténách? Je pravda že na ruinách řecké civilizace se dá strávit celý den. Ale i to omrzí. Tak jsme si s partou řekli - půjdeme do Pirea. Podíváme se na přístav, zkontrolujeme, co dělají děti a možná potkáme svéhlavou a rozmařilou prostitutku Ilyi z filmu Nikdy v neděli (Pote tin Kyriaki). Ten film sice není nic moc, ale ta píseň Děti z Pirea tam poprvé zazněla.
Byl to dobrý nápad jít v letním horku cca 7 kilometrů z Athén do Pirea jen proto, aby člověk viděl kus průmyslového přístavu, který je romantický asi jako Vítkovické železárny Klementa Gottwalda?
Ale ano. Cesta navíc byla zpestřená tím, že jsme zabloudili a ptali se jedněch kamioňáků na cestu. Jaká je pravděpodobnost, že mezi Aténami a Pireem potkáte na parkovišti český kamión?
Od té doby jsem byl v Řecku několikrát, ale už ne v Aténách. Že by ještě někdy, znovu? Nevstoupíš do stejné řeky... Ale uvidíme.
K fotkám vám přiložím trochu hudebního podkreslení.
.
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)