I usually get off work and head straight home, but today I felt like doing something different. My inner voice was telling me to walk across town, take a little detour, and buy something delicious for dinner.
I listened to my inner voice and took a walk. A children's choir was singing in the square, and people were gathering, having fun, and drinking Christmas punch. It was the perfect example of the joyous advent mood!
Obvykle přijedu z práce na nádraží, přestoupím do MHD a jedu domů. Dnes však jako by mi něco říkalo: Nejezdi hned domů, jdi pěšky přes město, projdi se a kup si cestou něco dobrého k večeři...
Poslechl jsem naléhání vnitřního hlasu a prošel jsem se. Na náměstí zpíval nějaký dětský sbor, lidé se scházeli, bavili se, popíjeli vánoční punč. Typická adventní nálada.
I listened to the Christmas carols for a little while and then carried on. And wouldn't you know it, I ran into them on the next street!
Oh, hello Lucie!
The Lucias (or Lucys) are the white characters who originally scared children. They would tell them that if they didn't fast during Advent, they would rip open their bellies and stuff them with hail! It's hard to believe, but history used to be rough. In some regions, they were again the terror of men who sprinkled flour on them.
But these Lucias were really sweet. They just gave me a few little strokes and hissed playfully. After all, what could they possibly want from a kind old soul like me?
Na chvíli jsem se zaposlouchal do vánočních zpěvů a pak jsem šel dál. A ve vedlejší ulici jsem je potkal.
Lucie!
Lucie (nebo Lůcy) jsou bílé postavy, které původně strašily děti, že když se nebudou o adventu postit, rozpárají jim bříška a nacpou je kroupami. Historie bývala drsná... V některých krajích byly zase postrachem mužů, které posypávaly moukou.
Tyhle Lucie však byly hodné. Jen mě několikrát pohladily husím peřím a výhružně u toho syčely. Ostatně, co by si na kolemjdoucím seniorovi vzaly...
But there's one more thing you should know about Lucia: she has to drink a piece of the night. The sun is setting a few minutes later every day, but don't worry—it won't add to the day. The morning sunrise will catch up again, so the shortest day and longest night won't really be until next week, at the winter solstice.
I'd love to know, did you meet Lucia today too?
Ale Lucie mají ještě jednu povinnost: Lucie noci upije. Od dnešního dne zapadá slunce každý den o několik minut později. Ale dne nepřidá - ranní východ slunce to zase dožene, takže nejkratší den a nejdelší noc bude skutečně až za týden, o zimním slunovratu.
Co vy, taky jste dnes potkali Lucie?
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Všiml jsem si, že článek se stejným názvem jsem napsal loni i předloni. Nějak mě ta Lucie fascinuje :)
Já jsem Lucie ještě nikdy nepotkal. To to bude tím, že touhle dobou nechodím do města. Kolem Vánoc z práce a domů ... Teď jsem navíc nemocný.
Tak ony ty tradice se udržují spíš u nás na moravských vesnicích, než v té vaší Praze. Ale nepochybuju, že tam zase máte jiné pitoreskní postavičky :)
Já jsem takový typický Pražák... Táta se narodil na Domažlicku. Matka byla z Prahy, ale její máma pocházela od Jihlavy a otec z Kyj, což v roce 1910, kdy se narodil, žádná Praha nebyla.
Nepotkal jsem Lucky ani na Domažlicku, ani na Jihlavsku, ani v Praze.
Rýpání do Pražáků je u nás na Moravě něco jako národní sport :)
Já je vlastně v Přerově taky potkal poprvé, ale třeba ve valašském skansenu v Rožnově jsou o vánocích Lucky pokaždé, co pamatuju.
Mně rejpání do Pražáků nevadí. Jsem dokonce ochoten uznat, že v absolutních číslech je v Praze víc debilů na kilometr čtvereční než v Přerově. Ono to souvisí s hustotou zalidnění. (Taky se necítím plnohodnotným Pražákem.)
Někde se nám ale rozmáhá takový nešvar, že rejpání přechází ve skutečnou nenávist. Ono rozeštvávání jedněch proti druhým je spolehlivý výtah k politické moci, takže na tom někteří pracují.