There's a first time for everything.
This weekend I stepped out of my comfort zone and photographed something I've never photographed before, in an environment I don't normally move in.
The ProART Festival has been held annually in summer and fall in several Czech and Moravian cities since 2004. The first part of the festival consists of workshops where professionals and the general public can learn about various creative disciplines. The second part is an evening program in which lecturers, actively working artists, present examples from their repertoire.
In this article I would like to offer you some samples from the dance workshop led by Martin Dvořák and Nataša Novotná, experienced professionals with an international reputation.
I don't know how it was for the other colleagues (there were five of us photographers), but for me it was a completely new experience. So it was pure improvisation and experimentation on my part. (And I apologize to the dance masters and workshop participants if the result of my efforts did not match their efforts 😊)
Dance as a subject was dynamic and unpredictable for me. It's a bit like shooting sports. But in sports, if you know a little bit about the game, you can anticipate and prepare for certain actions. In this case, we were all improvising and I kind of got lost in it at times.
But I'm not complaining, it was a great event and a great new experience. And it's not the only article I'm going to write about it.
Všechno je jednou poprvé.
Tento víkend jsem vystoupil ze své komfortní zóny a fotil jsem něco, co jsem dříve nikdy nefotil, v prostředí, ve kterém se běžně nepohybuji.
ProART Festival se koná každoročně od roku 2004, v létě a na podzim, v několika českých a moravských městech. Obvykle se skládá ze dvou částí: Ta první jsou workshopy, které nabízejí profesionálům i široké laické veřejnosti výuku v různých kreativních disciplínách. Druhá část je večerní program, ve kterém se představují lektoři, aktivně činní umělci, v ukázkách z jejich repertoáru.
V tomto článku vám nabízím několik ukázek z tanečního workshopu, pod vedením Martina Dvořáka a Nataši Novotné, zkušených profesionálů s mezinárodní reputací.
Nevím, jak to měli ostatní kolegové (bylo nás tam pět fotografů), ale pro mě to byla úplně nová zkušenost. Takže se z mojí strany jednalo o čistou improvizaci a experimentování. (A omlouvám se tanečním mistrům i účastnícím workshopu, jestli výsledek mého snažení neodpovídá jejich vynaloženému úsilí 😊)
Tanec, jako objekt focení, byl pro mě dynamický a nepředvídatelný. Trochu se to podobá focení sportu. Ale ve sportu, když se člověk aspoň trochu orientuje ve hře, tak dokáže některé akce předvídat a připravit se na ně. V tomto případě jsme improvizovali všichni a já jsem se v tom občas tak trochu ztrácel.
Ale nestěžuju si, byla to náramná akce a super nová zkušenost. A není to jediný článek, který o tom napíšu.
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Hezká věc, když Tě ještě něco baví a dokážeš si za tím jít.
Já bych to až tak nedramatizoval :) to je přece normálka.
Tak jistě, podle sebe soudíš druhé. Zas taková normálka to není. Proč myslíš, že je tolik nespokojených lidí?
V mé bublině zas tolik nespokojených není 😄 což nevím, jestli je až tak dobře - nespokojenost je motorem pokroku. (Ale někdy i brzdou 😃)
Nespokojenost, která hledá východiska, je motorem pokroku. Nespokojenost, která si libuje v sebelítosti, je tou brzdou.
Tak svůj k s svému... Kdybys zašel do hospody, to bys viděl a slyšel věci. Myslím, že si umíš představit jaké.