Mám pocit, že vnímáš ozbrojené konflikty hodně jako jeden stát/režim proti druhému. To víceméně sedí od starověku až do cca 2. světové války. Nesedí to vždy na 100%, ale pořád celkem dobře.
Pak začala studená válka na najednou krom států začínají hrát roli i ideologie a různá nadnárodní uskupení. A díky globálnějšímu světu mají často konflikty mnoho více či méně angažovaných stran. (Čeho chce dosánout třeba Nigérie v Ukrajinské válce? Jak moc je to pro ní důležité?)
Proti klasice stát vs stát je to mnohem větší chaos, úhel pohledu stát vs stát dnes již často nestačí.
To je slovo do pranice, jestli bývaly války méně globální a složité než dnes... Státy v dnešním pojetí vznikají až někdy na přelomu 18./19.století. Předtím... To byl ten správný chaos. Lenní vztahy, konfesní záležitosti, stavovství...
Alexandr Makedonský velel makedonské armádě + pomocným sborům řeckých "spojenců". Římané a jejich spojenci... Často proti federaci či konfederaci nějakých kmenů.
Džihád a křížové výpravy... Hlavně ta čtvrtá, co dobyla Cařihrad... To byly zájmové propletence.
Na Bílé hoře se např. sešla čtyři vojska nahoře české královské a české stavovské, dole císařské a katolické ligistické...
Třicetiletá válka se zpočátku jevila jako konflikt náboženství a absolutismu se stavovstvím. Na jejím konci bylo všechno jinak.
V 18.století byla válka považována za šlechtickou kratochvíli. Ludvík XIV. vžy vyhlašoval válku slovy: "Zlíbilo se nám..." (My, král z milosti Boží.)
To by se dalo pokračovat...
Pořád tam jsou většinou nějaké armády, kde je jasné za koho hrají a vítězství je většinou vybojováno hrubou silou. Rozsekání Kartága, opiové války anebo i Itálie za dob Machiavelliho mi přijdou výrazně méně komplexní než současná Sýrie/Ukrajina/Jemen/Severní Kypr/...
Dobrý kontrast proti tomu je třeba Vietnam, kde proti sobě stály dva totálně odlišné přístupy - "Západní - kde máte vaše vojenské jednotky? Jdem je rozsekat na cucky" a "Asijský" který celkem dobře popisuje Sun Tzu.
Když se podíváme "Asijským pohledem" třeba na Taiwan tak najednou frontální útok a obsazení ostrova ("Západní" pohled) nedává moc smysl. Proč to roztřískat když pouhá blokáda může dokázat to samé (nebo více), šance na úspěch je v podstatě 100% a je dobrá šance na získání TSMC a/nebo velké části obyvatel?
Na ledasčem se shodneme. "Co si o tom myslí papež? A kolikpak má divizí?" ptal se prý posměšně J.V.Stalin. A kde je dnes SSSR a kde Vatikán...
Opiové války nakonec vyhrála Čína. Předala Britům skalisko s pirátskou vesnicí a za 150 let dostala HongKong...
Asiaté a dědičné režimy zejména obecně chápou jinak čas. Demokratický politik uvažuje v horizontu volebního období, možná dvou. Monarcha myslí na generace dopředu.
Jinak myslím, že Španělsko 16.století podmaňující si Ameriku, odrážející anglické a všelijaké jiné piráty, bojující s Osmanskou říší na pozemní frontě v Uhrách, na Středozemním moři, prosazující katolictví v Římské říši, v Čechách, podporující katolíky ve Francii a současně potlačující protiabsolutistické snahy vlastních měst a odstředivé snahy Nizozemí, by plně chápalo současnou americkou politiku...
A třeba skotské klanové války... Tam by byli dnešní Syřané dome. A samozřejmě, že i tam byl cítit vliv Anglie a Francie...
Člověk je stejný už celá tisíciletí. Jeho dějiny jsou stále stejně složité. Jen složité jinak. Jeden bývalý britský ministerský předseda napsal v XIX. století dějiny Egypta. Nedíval se na to jako historik, ale jako technokrat moci. "Jak to tenkrát ten kolega vezír vedl, jak dělal, co jsem musel dělat o 5000 let později i já..."