Rakev se kymácí v poryvu větru, jako by se nebe a peklo přetahovalo o duši mrtvého…. Tak nějak vyznívá příběh popsaný v pamětech kunčického písmáka Isidora Moravce (*1862, † 1954 Letohrad - Kunčice). Téměř byste uvěřili, že “je něco mezi nebem a zemí”. Ale ….
Za nájemce p.Zástěry žil nějaký čas ve dvoře jeho příbuzný František Nop, jenž byl stižen tuberkulózou, přisel sem na zotavenou, ale nemoci své zde podlehl a zemřel dne 26.července r.1861 a byl příručím u tehdejšího c.k.místodržitelství stár 22 let… po čase chci tuto zaznamenati co se o jeho životě a zvlášť o jeho pohřbu vypravuje.
Kyšperk (Orlice) 1784-1868 (83-33 Z), fol. 147
Když již všecky přípravy k vlastnímu pohřbu byli vykonány, hrobka vyzděna a druhý den měl být pohřeb, lidé se scházeli jak obyčejně a nic zvláštního nebylo pozorovati a i když již kněz vykonal nad rakví obvykle obřady, nic nebylo a tu když nosiči se chystali rakev s márami zvednouti na ramena, strhl se obrovský vítr, tak že jak očití svědkové vypravovali vozy po dvoře to sem tam strkalo, okna u maštale to vyrazilo, koně v ní hrozně frkali a se trhali a plašili, topoly kterých tehdá bylo hojně kolem dvora se téměř až k zemi ohýbaly a tak průvod musel chtěj nechtěj muset čekat, až to přejde, neboť ani lidem nebylo možná aby sami na nohou se udrželi, což teprve s márami. Dočkali se, že skutečně vítr tak dalece přešel, že mohli nosiči jej vzíti na ramena, ale sotva malý kousek popošli, opět se strhl zas takový vítr a znovu jej museli na zem postaviti a tak se to opakovalo třikrát za sebou a bylo již skoro poledne, než se dostali na hřbitov, ač jest to nepatrný kousek cesty. ….. Později jak lidé vyprávěli, bylo po jeho hrobě viděti všelijaký hmyz lézti, jako ještěrky a žáby a lidé tomuto hrobu se vyhýbali a báli a to všechno měl být trest Boží, za to že to byl prý velký nevěrec. Dokud mohl zastávat tento Nap dozorce u dělníků a zanechal po sobě pověst člověka hrubého a zlého a proto se ho lidé báli i potom jeho hrobu a proto všechno co se při jeho pohřbu stalo mělo být lidem pro výstrahu.
Tolik je psáno. A teď k tomu „Ale …“. Celý příběh rázem ztratí velkou část mystiky, když člověk ví, jaké bylo tehdy počasí. Foukalo tenkrát v červenci pořádně. Nejvíc právě v onen pohřební den. Podle Kreuzingera (Chronik der alten und neuern Zeit Troppau's, 1862, 278 s.) zuřila vichřice v neděli dne 28. července 1861 nad celou střední Evropou a přestože neměla příliš dlouhého trvání, způsobila všude strašné škody. Novinové zprávy v Brünner Zeitung uvádějí, že v ten den panovalo velké horko, teplota ve stínu dosahovala 30 °C a kolem oběda se začala tvořit hustá a tmavá oblaka. Navečer po šesté hodině se potemněl obzor a od západu přišel ,,velký orkán". Jeho sílu dokládá i zápis z jihomoravského Hlohovce: ,,Léta 1861 roku 28. července Bůh všemohoucí zeslal veliké povětří a to se stalo v nedělu o 4 hodinách, a my obyvatelé obce Lohovské měli jsme mandele v poli; rež a pšenicu: tak ten větr ty mandele všecky rozházal, třeba na 200 kroků, že potom ani jeden člověk nevěděl, které sú jeho snopy a také oves na stojačky vyšlahal a polámal, tak se každý člověk šacoval (odhadoval) věc (více) než semeno škody. A šošovice (čočka), kechrňa (cizrno) a hrachy, co měli lid posečené, to všecko ten vítr sebral. A potom také v tom větri stromy polámal a s kořením ze země vytrhal."
Zkrátka a jednoduše… poryvy větru na konci července, jejichž význam později účastníci pohřbu přizpůsobili příběhu, byly asi jen běžným projevem větrného léta 1861. Ale …. stejně ta historie zní krásně tajemně.
Congratulations @margo59! You have completed the following achievement on the Hive blockchain And have been rewarded with New badge(s)
Your next target is to reach 50 posts.
You can view your badges on your board and compare yourself to others in the Ranking
If you no longer want to receive notifications, reply to this comment with the word
STOPTo support your work, I also upvoted your post!
Check out our last posts: