Ne! No! Nein! Non!
Toto jsou velmi krátká slova. Krátká snad v každém jazyce, ale všude mají obrovský význam. Vyjadřují náš nesouhlas. Náš negativní postoj k danému kontextu. Beze slov tohoto významu bychom nebyli ničím jiným nežli otroky, či stroji, kteří by se vším a bez okolků souhlasili.
Pixabay - CC0 Creative Commons
Od útlého věku je nám neustále vštěpován smysl pro povinnost. První povinnosti přicházejí společně se školní docházkou. Žáček má povinnost chodit pravidelně do školy, kde dostává prvotní vzdělání. Ve třídě má povinnost poslouchat výklad učitele. Má povinnost zpracovat úkoly, které si přinesl s sebou domu. Neustále žije ve světě, kde je jen jedna jediná správná cesta. Jediná správná cesta, kterou mu ukazují rodiče, učitel a další lidé, kterými je obklopen.
Postupem času náš žáček vyroste a dospěje. Stane se plnohodnotným jedincem ve společnosti. Jedincem, který má smysl pro povinnost. Což je sice chválihodné, ale.... Jelikož neumí říci NE, na každý požadavek ze svého okolí odpovídá ANO. Vše bere jako povinnost. Vůbec neuvažuje o tom, že vždy má dvě možnosti. Možnosti, které mají i své důsledky a následky. Neuvažuje takto, protože se to nikde nenaučil. Naučil se pouze přijímat úkoly a ty následně splnit. Jenže školní úkoly od těch životních se v jednom liší. Zatímco školní úlohy jsou přiměřené v zadání a pracnosti. Naopak úlohy, které předkládá život jsou mnohdy nesplnitelné. Zde je potřeba volby, zaměřit se na důležitější a ty nepodstatné nechat plavat. Jestliže budeme všechno brát jako dogma, jednoho dne vyhoříme. Vyhoříme až do hloubi své duše.
Můj děda říkával: "Se školou začínají starosti a ty budou až do smrti."
Trochu jsem tuto větu poupravil: "Se školou se učíme rozhodovat a rozhodovat o svém životě budeme až do smrti."
Jak jste na to vy ostatní. Umíte říci své NE? Umíte říci svým dětem, že tohle je už přes čáru? Říkáte jim, jaké mají možnosti i s důsledky. Nebo je vedete přímou cestou a křižovatky záměrně zakrýváte.
Umíte říci NE i svému zaměstnavateli? Tedy zde vaše NE musí mít jakýsi formální tvar. Takové jako telefonát 30 minut před začátkem směny, že nepřijdete (bez závažného důvodu, samozřejmě). Považuji spíše za zbabělost, než za výběr volby.
Život je jako trať a my jsme jedoucí vlak po trati. Před každou výhybkou si volíme směr jakým se vydáme. Ze začátku sice obě dvě volby vypadají podobně, ale postupem času se rozdělují. Jen ještě krátkou dobu můžeme vidět, jaké by to bylo, kdybychom se rozhodli pro druhou volbu. Pro volbu druhé koleje. Pokud by se nám zachtělo zpátky, není to možné. Rozjetý vlak nemůže přeskakovat z jedné koleje na druhou jen tak. Abychom se vrátili zpět. Abychom napravili špatně učiněné rozhodnutí, musíme hledat tu správnou výhybku života, která nás zase zavede zpět.
Dokážete i negativní rozhodnutí přijmout? Nebo žijete v domněnce, že všichni vás musí poslouchat. Nebo se naopak spoléháte na ostatní až moc? Při jednom NE se vám všechno ve vašem životě zhroutí jako domeček z karet?
Tímto postem nechci kritizovat výchovu dětí, či školství. Nechci kritizovat ani čtenáře ve schopnosti se rozhodovat, či schopnost vést druhé. Jen jsem se snažil poukázat na jednu hlavní lež, ve které žijeme všichni. Žijeme ve světě, kde neustále něco musíme. Ve skutečnosti je svět o tom, že můžeme. Cítíte ten rozdíl mezi slovy MŮŽU <=> MUSÍM? Jen jedna jediná věc je na světě, která se musí. Jistě všichni víte, o co jde.
Někdy je potřeba říkat NE. Jinak by se člověk stal otrokem druhých. Se vším souhlasit znamená nevážit si sám sebe.
Tato věta by se měla zařadit k ostatní citátům a motům, kteří řekli různí mudrci v různých dobách.
No, nejtěžší je najít tu rovnováhu, aby člověk nebyl necita a sobec a nebo naopak někdo, koho si nikdo nebude vážit. Stále se to učím.
S tím "NE" mám trochu problém, ale učím se ;-)
S rostoucím množství kryptoměnového portfolia se NE říká lehčeji. Prozatím ho nemám tolik, abych mohl říci NE na přesčasy. Nevadí, pozítří ho už možná bude dostatek.
;-). Držím pěsti :-D
Dříve jsem s tím měl problém, ale nyní, v mém věku už ne. Někdy řeknu ne ze škodolibosti, abych někoho pozlobil a někdy zase ze vzteku. Člověku se uleví, když se rozhodne správně...
S přibývající věkem určitě. Jedině NE by bylo špatně, kdybys jej říkal sám sobě. Jen tak dál.
"Ne" skoro říkat neumím. Snažím se vyhovět a pak si to někdy vyčítám. Když jsem provozoval školku, tak jsem jedné mamince "Ne" řekl. Pracovala na dvě směny a neměla nikoho, kdo by jí hlídal čtyřletého kluka. Domluvili jsme se, že když bude mít na ráno, tak si ho od ní převezmu o půl šesté, a když bude mít odpolední, že ho do 22:30 budu hlídat. Vše za nezvýšenou sazbu. Asi po půl roce mi maminka oznámila, že pro syna našla školku, ale že ze školky by bylo potřeba malého v pět vyzvednout, tak jestli bych pro něj nejezdil a za určitou částku ho do půl jedenácté nehlídal. Byla překvapená, že jsem na takovou variantu nepřistoupil.
Chápu tvůj postoj. Využívat se dá všechno a všude. Právě takové události a zkušenosti potřebuje každý prožít osobně. Postupem času se každý dokáže rozhodnout na základě svých schopností a možností na co přistoupí a na co už nikoliv.
Tak ve škole mě ani nenapadlo říci ne. Ale jak jsem byla starší, tak jsem si najednou uvědomila, že existuje i volba NE. Ne, že bych to předtím nikomu neřekla, ale prostě jsem nad tím ani moc neuvažovala. Říkat ne je někdy těžké, ale já s tím moc problém nemám. Zaměstnavatele teď sice nemám, ale když jsem chvilku měla, tak pro mě nebyl problém vyjádřit můj názor, říct, jak co chci. Takže jsem řekla NE na jeho navrhovanou možnost.
Když je mi něco hodně proti srsti, či se mi nechce, nedělá mi říct NE ten nejmenší problém. Mému příteli naopak ano. Takže pokud on chce něco jiného, než navrhuje daná osoba, tak do toho musím vstoupit já :D
Ve škole je to nežádoucí. Ono takové chování je nežádoucí v jakékoliv organizované skupině. Třeba na lodi něco takového je asi nepřípustné. Pokud se dobrovolně podřizujeme nějaké autoritě, pak následně ji odporovat, by nebylo úplně podle pravidel.
Ve všech směrech je velice tenká hranice toho co lze a co už nikoliv a je za pomyslnou čarou.
Naopak nesouhlas s názorem, či postupem. Na tom není nic špatného. Toto, by to mělo otevírat prostor diskuzi na přehodnocení daného názoru, případně pracovního postupu.
Jednoduche to neni, ale naucit se to da. Je ovsem treba si dat na to dost casu.
Někde jsem viděl nebo četl. Když se dokáže problém pojmenovat, lze jej i snadněji vyřešit.
To muze sedet, protoze to taky znamena, ze pochopic, co chces a jestli to chces.
Naprosto s tebou souhlasim. Dokud jsem zil v Evrope muj zivot byl prevazne o slove musim, ale od doby co jsem zacal stavet svoje sny na druhe strane sveta v Asii slovo musim se zmenilo na slovo muzu, nebo spise na tazaci slovo: chci? Jinak slovo ne jsem zacal pouzivat jiz na stredni (moc dobre to nedopadlo..:D ) Par zamnestnavatelum pozdeji se to take nelibilo, ale od doby co pracuji na sebe uz to neni tak hrozne..:D
Popravdě. Kdybych tady neměl hospodářství, chalupu. Zkrátka kus pozemku, ke kterému jsem si celý život budoval vztah, tak bych už zřejmě také zvedl kotvy. Jak Thajsko podáváš, opravdu se jeví jako země zaslíbená. U me tedy hlavně v množství skútrů v dopravě, které tam jsou hojně využívány a žádná STK, jako u nás. Kde jednou za dva roky čekáš, jak se jeden mechanik vyspí. Jestli budeš moci nadále jezdit, či nikoliv. Jen nevím, jestli bych si zvykl na mořskou stravu.
Se stravou by problem rozhodne nebyl. Jsou zde restaurace z celeho sveta, a dat si rizek s bramborovym salatem neni vubec problem..:)
Tato země mě v tvém podání a podání kolegů nepřestává překvapovat ani na jediný den.
Co sa tyka ANO/NIE, viem ze tvoj clanok bol v kontexte povinnosti, poziadaviek okolia atd atd..ale videl si film Yesman? skusal som to istu dobu praktikovat a zivot bol fakt viac zaujimavy :D
Před nějakou dobou jsem ho viděl. Pravda, byla to komedie. Ve skutečnosti bych tohle nedal. Protože jak by se to někdo dozvěděl, na jakém principu se rozhoduješ, hned by začal toho zneužívat. I když mnohdy se zase toto skutečnosti podobá více než dost. Spousta lidí, kteří mají pomyslnou finanční oprátku kolem krku, musí provádět spoustu rozhodnutí, které jim jistě nejsou po chuti.