Tenhle text není určen pro cizince neznalé československých reálií. Nechce se mi vysvětlovat, kdo to byli ti naši legionáři a všechno, co s tím souvisí. Tudíž se ani nebudu trápit se strojovým překladem do angličtiny.
Úvodní obrázek často prodává článek. Tak tady jeden legendární kulomet Maxim vz.1910. Ze té strany, ze které byste ho opravdu nechtěli nikdy vidět.
U náměstí I.P.Pavlova se nachází hotel Legie. A v jeho suterénu můžeme zhlédnout Muzeum československých legií. Oni legionáři nebyli jen síla politická a vojenská, ale i ekonomická. Legiobanka na Příkopech, loď Legie ...
No a tahle budova ...
Legie Central Hotel. Nedal jsem si tu práci, abych dohledával historii hotelu. Předpokládám, že to býval legionářský majetek. Nejspíš se ho zmocnili již Němci za okupace, pak po krátké přestávce nejspíš komunisté.
Majetek právnických osob nemohl být po roce 1989 restituován. Musely se přijímat speciální zákony ke zmírnění některých majetkových křivd ... Ve prospěch církví, Skauta, Baťi, židovských náboženských obcí ... Asi odtud vítr vane.
Šel jsem se tam podívat, jestli sem vzít 9.třídu v rámci výuky dějepisu. Napráskal jsem tu asi 50 fotek. Nefotil jsem všechno. Jen to, co mě zajímalo. Nebudu představovat muzeum jako takové. Zaměřím se jen na pár maličkostí.
V těchhle uniformách bojovali naši vojáci v rámci roty Nazdar spolu s Francouzi v roce 1915. Hezké ... Ale zoufale nepraktické. Francouzská armáda věděla, že bude čelit Němcům od roku 1871 nejpozději. Ale připravovala se na válku v napoleonském stylu. No, zase se mi podařil autoportrét.
Zato tahle uniforma krásy nepobrala. Ale v ruské zimě v ní nezmrznete. Niméně má jednu zásadní vadu.
Vojenské muzeum ... Samozřejmě. Zbraně, uniformy, hodnostní označení, metály ... Ale když mě nejvíc zajímaly osobní věci a věci běžné vojenské potřeby. Jak bych co používal?
Půl roku v jedné díře vedle stejného zákopu. To musíte mít hodně dobré boty ... Zákopová noha, to byla diagnóza směřující k amputaci.
Mluvil jsem o jedné chybě ruského stejnokroje. Ano, ochrana hlavy. Stejně jako v dnešní válce na Ukrajině, i v té I. světové bylo nejvražednějším aktérem dělostřelectvo. Šrapnely. Střepiny. Přílba, to byla jedna z podmínek přežití. Příleb tu mají vystaveno ... Jak se asi která nosila? Na fotografii francouzská, německá, britská ... Čepice dole jsou tuším srbská a japonská/italská (?).
I.světová válka. Kilometry ostnatého drátu. Tisíce, desetitisíce kilometrů. Představoval jsem si, jak by se každý jednotlivý z vystavených "protidrátěných" nástrojů používal.
Velká část muzejních sbírek pochází z pozůstalostí po zemřelých legionářích. Něco takovéhleho byste našli skoro u každého vojáka. Ve Velké válce se střídaly měsíce ubíjející nudy s hodinami čiré hrůzy ...
Během těch ubíjejících fádních měsíců se vojáci snažili něčím zabavit, zaměstnat ruce i mozek. Materiálem jim byly často vystřelené nábojnice.
Výstava je plná dobových obrazových materiálů. Uvědomme si, že třeba v carském Rusku byla tehdy negramotnost 85%. Itálie na tom nebyla řádově lépe ... O Osmanech neexistují ani data. Čím vzdělanější armáda, tím lepší výkony. Tedy Němci a Britové, ve vzdálenějším závěsu Belgičané, Francouzi, Rakušané celkově ... Jak agitovat negramotné? Výmluvnými karikaturami.
Mimochodem, tahle karikatura je dokonale výstižná. Centrální a Dohodové mocnosti lanaří na svoji stranu Itaálii. Německý císař nabízí Korsiku, rakouský císař Tunis. Francouzský president servíruje Trentino a ruský car Trident. Přiznám se, nabídku britského krále jsem nerozluštil. Geniální zkratka!
Novinová zpráva bez ilustrace? To snad ne ... Takhle si dohodový tisk představoval předání nóty s vypovězením války mezi rakouským velvyslancem v Bělehradě a srbským ministrem zahraničí. Na zdi podobizna srbského krále Petara I. (*1844 - +1921).
A takhle ilustruje srbský kreslíř novinovou zprávu o prvním nebo druhém vypráskání habsburských vojsk ze svého království ... Kdo by se tam tahal s fotoaparátem! Muselo to přeci vypadat nějak takhle ... Nebo to tak vypadat nemohlo? Ale ilusrtrace je to pěkná, čiší z ní vlastenecký zápal.
Ale i ty fotoaparáty se později objevily ... Přece nebudeme fotografovat to, co vidíme. To by nemuselo vůbec vyvolávat kladné emoce ... Trochu si zakašírujeme ... Tohle je povedená kompozice srbských dělostřelců!
No, když se zamyslíte ... Při střelbě je důležitý výhled a výstřel. To ví i motostřelecký poručík v záloze ... Při nepřímé střelbě můžeme někoho vyslat na přdprseň zákopu, aby dirigoval miřiče ... (Kolik vteřin by tam asi přežil a měřil? To měří opravdu přes palec?) Ale můžete mi říct, kam by to dělo vypálilo, kdyby omylem vypálilo?
Článek je už moc dlouhý. V nejlepším přestat. Baví někoho, když sem vypisuju tyhle svoje postřehy? Jestli ano, jsem schopen i pokračování. Použil jsem asi třetinu fotografického materiálu, o tom co mám v hlavě nemluvě ...
Začal jsem kulometem, končím kulometem. Z té "lepší" strany.
Rád jsem si tvůj článek přečetl. Mě bavil.
Mám dojem, ze ten kulomet z první fotky používají Ukrajinci i dnes. Asi byl a je hodně účinný...
Ano, opravdu se používá. Smrt nemusí být moderní.
To jistě.
Děda byl legionář... na sibiři zabíjeli bolševiky. O tomhle muzeu ani nevím. Jednou se asi zajdu taky podívat
Doporučuju. Je tam promítací místnost a studovna. Když zajdeš do studovny se vzpomínkami, budou se s Tebou rádi bavit.
Rozhodně si přečtu i pokračování. Vůbec jsem nevěděl, že tohle muzeum existuje. Tak díky, někdy naplánuju návštěvu. Zatím jsem byl jen v legiovlaku...
Můj děda byl v Itálii, kabát a čepice jsou v muzeu místním muzeu. Kalhoty ne, ty podle táty normálně nosil a jako pracovní oděv. A jako hospodář je prostě dodrbal a nedochovaly se...
Byly tendence do muzea věnovat i zarámovaný pamětní list, ale to jsem rodičům rozmluvil a požádal o jeho opatrovnictví 😉 Když už přežil druhou válku a komanče zahrabaný někde na půdě v obilí...😉
Znáš Vojenské historické muzeum na Vítkově? To taky stojí za vidění.
Ano, to znám. O tom legionářském jsem neměl tušení.
Upřímně, já na to muzeum narazil taky úplně náhodou asi před rokem. A rok jsem se tam chystal, až se stalo.
No, u mě bude taky dlouho ležet mezi plány... Do Prahy nejezdím tak často a když už, tak mám jiný program...
Pokračování? Vždy.
!WINE
Mohlo by to fungovat.
!PIMP
Včera se mi zdálo, že jsme spolu jeli v Praze tramvají. Pak jsi někam zmizel a já se probudil a musel do práce. Už si nevzpomenu, co bylo před tou jízdou tramvají :-)
Asi jsme byli v nějakém muzeu.
Jasně, že si to pamatuju ... Dělal jsem i nějaké fotky.
Vida, taková MHD jistě v tom snu jezdila :-)