Samozřejmě, i když je to otřepaná fráze, jsme každý tak starý, jak se cítíme. U mě nejde o lenivost, ale o to, že fyzicky přestávám fungovat. Nechci umřít u tabule. Škola mě v poslední době drtí víc než dřív. Nejradši bych tím sekl hned. Jedu tak nějak ze zvyku ...
Moje máma si na penzi připravovala chalupu po své mámě. To už byla vdova. Navážela si tam kniky, které chtěla přečíst, dělala si tam rekonstrukce, aby se jí tam dobře žilo ... Půl roku přesluhovala. Do léta. Že pak ... A pak umřela. Nechci, aby se mi to taky stalo.
Mám před sebou posledních pár let života. Snad. Chci si je po svém užít. Nebo se o to aspoň pokusit.
Úplně mi mluvíš z duše. Práce byla, je a bude. Vždycky se najde někdo, pro koho můžeš pracovat od rána do večera. Otázkou je, zda za to dostaneš skutečně motivující odměnu. Proto plně kvituji rozhodnutí, které se chystáš udělat. Sám to udělám stejně, protože náš vlastní čas je to nejcennější, co máme, a je škoda jím plýtvat pro někoho za pár korun.