Nedávno jsem někde četl, že fotbal je sportem na ústupu, protože nová generace není schopná udržet pozornost 2x cca 50 minut a navíc je zrovna soccer sportem, který má například narozdíl od basketbalu nebo hokeje spoustu "hluchých fázích", ve kterých se, pro lajka, nic podstatného neděje.
Já vlastně netušim jestli je pravda, že je tento krásný sport na ústupu nebo ne, ale přišlo mi zajímavý věnovat nějakou tu chvíli tomu, jak z něj čistě hypoteticky udělat o něco větší zábavu...
I přesto, že fotbal je mnohem intenzivnější, rychlejší a dynamičtější než kdy dřív, mám pochopení pro to, že ho někdo může shledávat nudným. Přece jen je to jeden z mála sportů, kde je možné prakticky odpočívat i během hry. V hokeji, nebo basketbalu prostě není možný se na pár minut "zašít" někde u lajny a počkat si na svůj moment, ale ve fotbale to možné je. Stejně tak je možné kontrolovat utkání dlouhým držením míče, pokud na to tým má kvalitu. Nebo dokonce dobrou kontrolou prostoru i bez míče. Takže pokud člověk zrovna netrpí taktickým fetišem aka Laco Borbély, asi si úplně podobný zápasy neužije. Fotbal navíc díky délce hřiště a času, který se nezastavuje, kolísá na intenzitě. Týmy mají na hřišti během 90 minut teoreticky spoustu času k budování útočné akce, takže nejsou například jako v basketbale limitováni určitým počtem sekund, za který musí vstřelit (a ještě u toho například trefit branku).
To by mimochodem čistě hypoteticky taky mohl být poměrně zajímavý experiment (zatížit tým určitým časovým rámcem, během kterého by musel například překročit polovinu, nebo vystřelit), ale já chci mluvit o dvou jiných nápadech...
1. Čistý čas
Předem se přiznám, že nejsem fanouškem nastaveného času aka MS v Kataru, nebo momentálně Premier League (a to fandím týmu, který je proslulý comebacky v nastaveném čase). Podle mě to přináší úplně zbytečně větší riziko zranění, technických a taktických nedostatků a navíc i spoustu absurdních situacích, kterých jsem byl svědkem v zápase Manchesteru United s Nottingham Forrest. Hosté se totiž brzy ujali překvapivého vedení 0:2 a od té doby v podstatě zápas zdržovali, jak jen to šlo. Domácím se ale do 52. minuty podařilo vyrovnat a v 76. minutě zápas definitivně otočili. Za svoje zdržování ale byli paradoxně odměněni tuším osmiminutovým nastaveným časem. K domácímu týmu, který většinu druhého poločasu honil vítězství to přitom bylo totálně nefér a většinu nastavení pak viditelně unavení strávili v hlubokém defenzivním bloku a strachovali se o vítězství...
Navíc když si to spočítáme, takových průměrných 5 minut nastavení navíc v každém zápase sezóny, to jsou dohromady další dvě utkání navíc za rok a to je v už tak nabitém programu, určitě málo vítaná změna mezi hráči i trenéry.
Navíc ze statistik víme, že fotbal se hraje přibližně 60 minut. Zbytek je vlastně tak trochu "navíc" > polehávání, protestování, rozehrávání standardních situacích, řešení VAR, diskuze, oslavy gólů a tak dále. Takže kdybych chtěl fotbal o trochu víc "oživit", dal bych místo nastavení (u kterého se stejně neustále diskutuje o jeho férovosti a o tom, jak ho vlastně počítat), čistý čas. Například 2x30 minut. Nevyřešilo by to sice všechny problémy jako je například simulování, (pořád je jako fajn si lehnout na trávu, když je můj tým pod tlakem, zápas tím na pár minut přerušit a odpočinout si), ale nedávalo by příliš smysl protahovat každou rozehrávku...
I kdyby to ale náhodou někoho napadlo, mohli bychom si vypůjčit z basketbalu pravidlo několika sekund do rozehrání. Řekněme, že týmy by tak museli jakoukoliv standardní situaci rozehrát třeba do 10-15 vteřin, jinak by míč automaticky připadl soupeři a ten by rozehrával ze stejného místa. Tím by se předešlo tomu, že každé přerušení hry bude následovat taktická porada s trenéry a občerstvení hráčů u lajny. Zkrátka alespoň částečně konec "tahání času".
2. Počet střídání
Ačkoliv soupisky týmů dnes čítají i 25-30 jmen, většina klubů spoléhá na tzv užší kádr, což je přibližně 16 fotbalistů, kteří za sezónu odehrají velkou většinu utkání (pokud vydrží zdravotně). Tím pádem je pro analytiky velkoklubů poměrně jednoduché (to berte s nadsázkou, já chápu, že je to náročná práce ty data zpracovat a předat je v lidský formě dál. Spíš tím vlastně chci říct, že se ty kluby mají vzájemně dobře přečtený) se na soupeře připravit. Neříkám, že je fotbal jednoduše predikovatelný, ale pokud nějaký tým znáte, přibližně i jako lajk si můžete udělat poměrně slušnou rámcovou představu o tom, co trenér do zápasů postaví a jak to asi bude vypadat. Například víte-li, že jednomu z týmů chybí 3-4 hráči základní sestavy a dva z nich patří k opravdovým základním stavebním prvkům, budou to mít na půdě soupeře podobné kvality a v podobném momentálním rozpoložení velmi složité (za předpokladu, že druhý tým má základní 11 zdravou a k dispozici). Dá se pak celkem s jistotou vsázet minimálně na neprohru domácích (byť samozřejmě kurzy tomu v dnešní době odpovídají). Ale to sem zabrousil jinam...
Otázka zní, jak z fotbalu udělat možná větší (zajímavější) šachovou partii, zároveň udržet tempo a intenzitu zápasu vysoko tak, aby to bylo dostatečně zajímavý a klíčový hráče u toho udržet pokud možno zdravý, protože ti ostatně nejvíc táhnou...
No a když už ty týmy mají ty široký soupisky, proč je nevyužít, že jo? Takže co tak umožnit manažerům střídat celou základní 11? Například ve třech slotech, aby se hra zbytečně nekouskovala?
Jasně, pořád budou nepochybně existovat manažeři, kteří si pojedou hlavně svých 16 koní, kteří jím přináší výsledky. Ale pak by na druhé straně mohli existovat manažeři, kteří se budou snažit opravdu využít maximální šířky kádru, která jim přinese jiné výhody, jako je právě vysoká intenzita hry. Ono si představme, že najednou o poločase třeba i zdánlivě rozhodnutýho zápasu přijde 4-5 změn. To je podle mě velkej prvek nahodilosti. Může to úplně změnit dynamiku hry a takových taktických manévrů by mohlo přibýt spoustu. Národní fotbalové svazy, UEFA i FIFA by navíc možná měly prostor pro další zvyšování zápasů (byť si teda myslim, že jsme blízko peaku těch možností hráčů i vůči schopnosti regenerovat), neb ta minutáž (objem) by se mohla víc rozložit mezi celý kádr. Jinými slovy:
Vlk by se nažral a koza zůstala celá.
...
Nepochybuju, že nápadů by se nám tu sešla celá řada (dejte mimochodem klidně vědět do komentářů). Já naštěstí/bohužel (to záleží, jestli se mnou souhlasíte nebo ne) nejsem kompetentní, ale mám pocit, že například minimálně čistý čas by fotbalu prospěl o něco víc než ten nekonečný nastavený čas. Určitě by to ale nevyřešilo všechny problémy...
Congratulations @bodie7! You have completed the following achievement on the Hive blockchain And have been rewarded with New badge(s)
Your next target is to reach 400 posts.
You can view your badges on your board and compare yourself to others in the Ranking
If you no longer want to receive notifications, reply to this comment with the word
STOPTo support your work, I also upvoted your post!
Check out our last posts:
No, čistý čas... Třeba poslední minuta basketu klidně ve skutečnosti trvá přes deset minut, když se o něco hraje až do konce... Nevím, jestli tohle je úplně ten správný směr. Větší smysl mi dává rugby, kde se, pokud vím, čas zastavuje jen někdy, různé auty a podobně jsou součástí hry.
No zase na druhou stranu v basketbalu je navíc s tím čistým časem házení šestek a time-outy. To ve fotbale neexistuje a i díky tomu by se nemusel zápas ke konci kouskovat tak moc.
Na deset minut se někdy v basketu může natáhnout i posledních deset vteřin základní hrací doby. U důležitých zápasů s vyrovnaným skóre to na konci bývají dost šílené taktické bitvy...
No, já basket zase tak nakoukaný nemám :) Ale tohle by mi jako fanouškovi vadilo. Chápu time out půl minuty před koncem, když je to o tři body. Chápu zastavení času na tresťnáky, auty a podobně. Ale třeba hokej se taky hraje na čistý čas a jen málokdy se stane, že se v nějakém řekněme dvouminutovém úseku více času nehraje než hraje (pomineme-li zranění, intervence videorozhodčího, opravy mantinelu nebo hrací plochy, ...). A to jsou za třetinu dvě povinné komerční přestávky.
Jo no. Inu, ne nadarmo se basketbalu říká sport inteligentů. Někdy to na palubovce připomíná víc šachovou partii než míčový sport. A od doby, kdy se začaly živě (zvukově) přenášet i time outy, je to ještě zajímavější :)
Zdá se, že sport inteligentů je v prvé řadě wrestling :)
https://osgamers.com/frequently-asked-questions/what-sport-do-smart-people-like
Tak wrestling, zajímavé... Ten původní bych ještě bral, je to ostatně bojové umění jako kterékoliv jiné. Ale ten moderní americký nebo mexický (luchadores), to mi přijde jako laciná šaškárna, která může bavit jen lidi z opačné strany IQ škály :) Ale proti gustu...
A nějaký film s El Santem jsi viděl, když jsi nakousl to Mexiko? Rozhodně doporučuju!
https://cs.wikipedia.org/wiki/El_Santo
Kam se hrabe Katar na Admiru, resp. pana Patáka :D ;)
@tipu curate 3
Upvoted 👌 (Mana: 0/61) Liquid rewards.
Nemluv o Patákovi, nebo tě vyloučí! :D
:D