Není pro každého.
Nicméně pokud má člověk nějakej cíl, často se vyplatí alespoň přibližně vědět, kolik toho zkonzumuje. Poněvadž jinak je to jako střílet poslepu na nějakej objekt. Možná přibližně víme kam zamířit, ale trefit se, to je čistá náhoda.
Můj problém se stravou spočívá v tom, že navzdory mému přesvědčení (pocity zkrátka někdy vůbec nekorelujou s realitou) o tom, že jim až až, jsem často v kalorickém deficitu (příjem < výdej). A to mimo jiné může vést k problémům s regenerací, chybějícím vitamínům a nebo minerálům (a taky k tomu, že vzhledem k mé tělesné konstituci bych se mohl při shození pár kil totálně vypařit z povrchu zemského) . U žen pak může haprovat i menstruace...
Teda aby bylo jasno ono se jednou, dvakrát prd stane, ale pokud je člověk v deficitu týdny až měsíce, může to být problém. Viz například RED-S syndrom, což je údajně častej problém sportovců.
Zvlášť od té doby co běhám, si tak stravu monitoruju. Nejde o to, že bych musel přesně vědět, kolik čeho snim a kdy, nebo že s sebou tahám do restauraček váhu, ale mám přibližnej přehled. Nejde ani o to, že bych byl posedlej tím, dojíst třeba dnešní bezmála čtyřhodinovej trénink. Ale zkrátka a dobře se plus minus v týdnu (a měsíci...a roce...) pohybovat tam, kde se pohybovat potřebuju, abych dokázal efektivně fungovat a celý to uregenerovat.
Profi sportovec (nebo někdo, kdo touží vypadat jak Arnold ve 20) to má samozřejmě o kus složitější. Normální člověk o kus jednodušší. Jak daleko zajít a jestli se do toho vůbec pouštět, to je individuální záležitost. Můj životní styl to do jistý míry vyžaduje, Váš možná vůbec ne.
PS: K mému měření bohatě stačí kalorické tabulky a moje chytré hodinky.
Souhlas.
Řeším sice opačný problém - příjem > výdej. Asi jako většina. Ale metoda je úplně stejná.