To mi připomíná, jak se Švejk bavil s Balounem o zabijačce se závěrem "... a to všechno nám ta vojna vzala!"
Jo, dokud žil děda, to jsme zabíjeli třikrát, čtyřikrát do roka. A k praseti jsme zpravidla zařízli i ovci... Maso na uzení se nakládalo na delší dobu do soli. V salnytru by to bylo rychlejší, ale kdo by pospíchal... Vždycky jsme udili na vyzrálém dřevu ze švestky. Po šunkách byly na řadě klobásky. V ovčích střívkách a s přídavkem skopového... Jo. Děda umřel 1988. Pak už jsme zabíjeli, tak jedno, dvě prasata do roka. A 2009 jsme vyhořeli. Shořeli nám i troky na opaření prasete. A hlavně nás pak přešla chuť...
No, udírnu ještě máme. Bývalou černou kuchyni. Že bych si jen koupil maso? Ne... To by nebylo ono... Moc bych vzpomínal.
U té dusitanové soli nejde ani tak o rychlost jako o estetiku (maso zůstává červené a teplem nemění barvu) a hlavně o konzervaci (omezuje tvorbu botulotoxinu). Ale někdo to považuje za nezdravé nežádoucí "éčko".