Ráno vyrážíme v 5.30, čeká nás dlouhá cesta, a tak si chceme být jistí, že budeme mít dostatek času na to, abychom se vrátili zpět na chatu za světla. I tak jsme ale mohli vyjít ještě dřív.
Ještě v režimu autopilota překonávám ten protivný úsek k ledovci, který jdeme díky včerejšku už potřetí. Konečně po hodině pod nohama slyším křupání sněhu, zastavujeme, nasazujeme mačky, navazujeme se a hlavně si oblíkám své super polární rukavice. Celkem rychle vylézáme první kopec a dostáváme se na trhlinové pole.
Naštěstí ještě moc nenasněžilo a i s čelovkami vidíme, kam šlapeme a kudy trhliny obejít.
Navíc se začíná rozednívat.
A tak si vesele jdeme s rozestupem asi 15 metrů, to kdyby se někomu z nás podařilo šlápnout vedle, ať má ten druhý čas nějak zareagovat.
Je to vlastně takový výlet, kdy si člověk může přemýšlet nad vším, zpívat si a nikdo ho neuslyší a když si potřebuje popovídat, tak prostě dáme pauzu a něco si řeknem.
Tu dáváme posléze, protože můj žaludek si žádá přísun stravy.
Přicházíme do sedla, odkud je v dálce vidět ledovec Pitztal a nejvýše položená kavárna v Rakousku.
V ní jsem si dva roky zpátky dávala kafe a kochala se výhledem. Už tehdy mě přitahovaly vysoké hory a tak jsem si tam prostě vyjela lanovkou. Tenkrát jsem se s obdivem dívala na Wildspitze a tajně sama pro sebe si přála se na ni někdy podívat. Věděla jsem ale, že tam já nikdy nevylezu, protože to je hora pro takové ty blázny, co lezou s těmi hroty a na těch lanech.
No, tak dnes se uvidí.
Posilnění pokračujeme dál, máme takové dost pomalé a pohodové tempo, zatím mi to připadá jako procházka zimní krajinou.
Jen to neustálé obcházení trhlin je docela otrava a podstatně nám to prodlužuje cestu. Ale za chvíli přicházíme na ledovcové pole, které je zalité sluncem a v dáli je jako malá tečka vidět kavárna.
Dáváme biologickou pauzu. Nebudu vám tady lhát, jak je to vše krásné a sluníčkové. Nejsou tady žádné stromy ani keře, ani lopuchy s beruškama. Jen trhliny. Hlavou mi probleskne, že by se mi tady hodila ta slavná lopatka od @pavelsku a začínám se odvazovat, načež si můj kamarád ťuká na čelo. No jo, fakt jsem si myslela, že si jen tak odskočím mezi trhlinami. Tady by to "odskočit si" mohlo nabýt úplně jiných rozměrů. A tak mu zakazuju otáčet se a jdu, kam mě lano pustí. Zvláštní zážitek toto. Až doma jsem si vzpomněla, kolik lidí mělo ty dva roky zpátky v té kavárně dalekohled a koukalo do dalekého okolí. 😀
Konečně se můžeme kochat vrcholem, na který jdeme - je to ten přímo uprostřed. Vypadá tak blízko.
Pořád dál stoupáme, za celou cestu jsme nepotkali ani živáčka.
Už asi 5 hodin jdeme sněhem a když si vzpomenu na včerejší zážitek z ledolezení, začínám si pohrávat s myšlenkou, že si to příště dáme jinou stranou. Kamarád to nějak vytuší a konstatuje, že je to docela nuda. Ještě že máme ty výhledy.
A protože je to ještě na pár dalších řádků a fotek (@bucipuci, už to přijde), vezmu vás na vrchol Wildspitze až v dalším postu. 😉
To jsou panorámata... 😉
Ten východ slunce vypadá náramně i na fotce... Což teprve v reálu...😉
No jsou, krása to byla. Jen ten východ mohl být ještě trošku lepší :) Děkuju ;)
Tyto fotky (i tvé další samozřejmě) mi chybí v #aroundtheworld.
@bucipuci by je jistě taky uvítal.
No já jsem pochopila, že můžu zařadit jen jednu fotku, neee? A jestli jooo, tak na tu si ještě počkáme 😉 Ale děkuju za upozornění
Pochopila velice správně :-)
Vidím, že lopatka zanechala hlubokou stopu, když sis na ni i skoro po tři čtvrtě roce vzpomněla.
:D zanechala, kdybys věděl, jak často na ni myslím
Lopatka zanechala nesmazatelnou stopu nejen u tebe :D
Fotky tradičně topovka, pasáž o biologické pauze a kavárenských šmírácích pobavila :D ;)
:D moc děkuju! Chtěla jsem popsat všechny nástrahy, které mě cestou potkaly :D
Rozhledy perfektní :-)
Jen ten "závěr" mi připomněl některé seriály. Konec dílu těsně před rozluštěním záhady :-D
!WINE
Moc děkuju! Takové To be continued :D
Přesně :-D
Congratulations, your post has been added to Pinmapple! 🎉🥳🍍
Did you know you have your own profile map?
And every post has their own map too!
Want to have your post on the map too?