Já Vás jako obdivuju.
Já jsem vždycky nějak vnímal, že dítě je ta největší zodpovědnost a největší životní rozhodnutí, který člověk může udělat. A že bych si ho pořídil jen v případě, že mu budu schopen věnovat opravdu jako plnou pozornost a spoustu zdrojů (čas a peníze). A mám o sobě v tomhle směru velkej pytel pochybností. :D (Zvlášť když vidim, jak s náma cvičí jedno štěně. Což je vzhledem k tomu co jsem slyšel od zkušených matek po druhý sklence vína NIC v porovnání s dítětem. :D) Já na tohle zkrátka nejsem připraven..
A oto víc si pak vážím každýho, kdo do toho (plus minus) v mým věku jde. A fakt Vám držím všem třem palce, ať prospíváte společně a jste spokojený. A byť to nevim, tak si myslim, že jakákoliv počáteční turbulence je běžnej stav. "Dokonalým" rodičem se člověk (předpokládám) asi úplně nerodí, ale postupně se jím stává.
Mimochodem
She was very little when she was born but she has been really trying to make up for that and her doctor is very impressed by how fast she has been growing and putting on weight. I´m sure that she will soon be our little big girl.
Takže po tatínkovi? :D
Naprosto ti rozumím. Moje myšlenkové pochody byly (a jsou) velmi podobné. Někde v podvědomí se toho člověk pořád bojí, pořád se necítí připraven a je jedno, jestli mu je 20 nebo 40. Je to prostě velká věc, asi ta největší v životě. Na druhou stranu, když nebudeme tak spekulovat a filozofovat, je to něco naprosto běžného a přirozeného, co se všude na světě děje tisíce let, což mě zase utvrzovalo v tom, že bychom to mohli zvládnout i my :) Nějak se s tím poperem. A jo, bulk up fáze je u Florinky v plném proudu :D ;)
Já nepochybuju, že to zvládnete!
Mno tak ať to roste na těch "správných" místech :D
"Já nepochybuju, že to zvládnete!"
Já občas jo :D :/