Demokracie
Někde jsem četl, že prý je to vláda lidu. Reálně je to vláda jednoho muže u prezidentské republiky nebo skupiny mužů parlamentní demokracie.
V čem že je to demokracie?
Ano volíme si své zástupce, ale na základě čeho? Jak se dozvíme, kdo je jaký, kdo je dobrý, zlý, skvělý? Řeknou nám to novináři a hlavně marketing. Reálně tedy vládnou až na vyjímky skupiny, které si dokáží zaplatit nejlepší PR. To je úžasná demokracie.
Proč je těžké být nezávislým?
Dejme tomu, že vymyslíte úžasnou myšlenku, jak zlepšit život v naší zemi a to se vůbec nemám špatně. Jak to prosadíte?
Pokud se přidáte k nějaké straně, bude trvat obrovsky dlouho než si vybudujete pevnou pozici, prosadíte své zájmy, jestli to tedy vůbec bude možné a bude se to shodovat s ideou dané strany a mezitím budete muset tak či onak budovat vztahy se spolustraníky a dělat milion kompromisů.
Co když si založím vlastní stranu?
Je to jednoduché, chce to lidi, peníze, moc a nápad. Máte to?
Jak to tedy změnit?
Dobře, nemám nic proti demokratickému systému, ale pojďme ho trošku pozměnit, konkrétně volby. Dejme tomu, že každý hlas bude mít určitou váhu.
Podle čeho by se měla váha hlasu určovat?
Podle toho, kolik přispíváte státu. Ano, slyšíte dobře. Čím víc státu dáváte, čím větší moc a vliv by jste měli na ovlivňování jeho fungování. Koneckonců je to správně, nejvíc dávám, mám největší moc a rozhoduji. Rozhoduji totiž i o svých penězích.
Má to několik výhod:
- Mám zájem odvádět víc, pokud chci víc moci
- Pokud si chci moc udržet musím systém dotovat
- Dbám na všechny lidi, protože stejně jako osvícení diktátoři vím, že moc je vrtkavá a revoluci doopravdy nechci
Pojďme o tom diskutovat!
Tohle platilo například v Athénách po Solónových reformách roku 594 př.nl. Obyvatelstvo bylo rozděleno do pěti tříd. Podle toho, jaké kdo platil daně. Podle příslušnosti ke třídě mohl občan zastávat různé veřejné funkce (být do nich volen) a volit. Samozřejmě, že čím bohatší, tím měl také vyšší vojenské závazky. Příslušník první třídy odcházel do války jako velitel vlastní trirémy. Příslušník 2.třídy jako jezdec, třetí jako pěší těžkooděnec, 4.jako lehký pěšák s lukem nebo prakem. Příslušník 5.třídy, nemajetný, se stával veslařem a veslo dostal od státu. Všichni ostatní si výzbroj platili sami.
No a v našem Rakousku byl Tebou popisovaný systém, nazývaný u nás kuriální, zrušen k roku 1907 a nahrazen všeobecným rovným hlasovacím právem pro muže. Do té doby hlas v 1., velkostatkářské, kurii platil asi za 40.000 hlasů v poslední, páté kurii.
Dislutovat můžeme, ale bude to diskuse akademická. Praktický dopad mít nebude.
Hezky zhrnuto.
A brala se celková částka odvedená na daních nebo bohatství?
Jelikož jsme v historii měli už hodně režimů založených na postavení (šlechta) nebo bohatství.
Ale neslyšel jsem, že by systém přepočtu hlasů byl v poměru k výši odevzdaných daní. Rozdíl může být obrovský, podívejme se do historie, kdy v mnoha případech byla šlechta zdaněna méně než měšťanstvo, obchodníci... Církev na tom bylo mockrát ještě lépe.
Pokud by totiž byla váha hlasů přímo úměrná odvedeným daním, reálná situace by mohla být mnohem odlišnější.
Nechci si to znova nastudovávat. Předpokládám, že se jednalo o majetek, ne o přímé daně. Proto se to jmenovalo majetkový census. Důležitý byl onen vojenský aspekt. Ono se válčilo skoro každý rok a zaplatit vystrojenou galéru byl drahý špás...
V Římě byl zprvu podobný volební census. Dílem podle rodu, posléze podle majetku. Oboje nabourávali usedlí cizinci, kteří byli politicky bezprávní ale daně platili.
Navíc v Solónově době až do Perikla a během existence Říma se za výkon státní funkce neplatilo. Občan ji vykonával na vlastní náklady.
A ještě nezahrnuješ počet dětí... Římský senátor musel být ženatý a mít v různé době různý počet synů... Někdy až pět, aby byl senátorem.
Úplně odjinud. Když se v srbské rodině narodilo sedmé dítě, automaticky šel za kmotra král nebo královna, podle pohlaví. A obdarovávali... Rodit a vychovávat děti bylo také vlastnectví... Ale jak vychovávat. Problém na problém...