Já vim, je to hrozně uncool a ne zrovna sexy, dělat věci pomalu. Dokonce bych řekl, že je to kontra-intuitivní. Ale o to důležitější tahle věc je. Protože jestli si člověk nechce svůj vnitřní zápal pro nějakou činnost, ať už jde o běh, jízdu na kole, nebo zvedání činek vyplácat v prvním měsíci (jako to často dělají ledňáčci = lidé, co přichází do gymů pravidelně s předsevzetím po Novém roce), je zkrátka třeba se k sobě chovat s notnou dávkou šetrnosti a rozumu. Neb, jak praví stará lidová moudrost: "S trpělivostí nejdál dojdeš."
Ono totiž mezi námi, zničit někoho (ať už sebe, či ostatní), je strašně snadný. Prostě tam narvete co nejvíc objemu jde, a to při co nejvyšší intenzitě. Takže jestli chcete rychlej recept na to, jak vyběhnout po dvaceti letech ležení na gauči a hodně rychle se na něj vrátit, tak tady je:
- První den si dejte 5-10 kilometrů běhu při tepový frekvenci, ve který ze sebe nejste schopný vysoukat jediný slovo. Vypadáte tak blbě, že kolemjdoucí Vám chtějí zavolat "rychlou". Potíte se tak, že by z Vás šel udělat dětskej bazén a celej organismus Vám hrozí, že každou chvíli vypne.
- Pokud jste to přežili, nepoblili jste se a můžete aspoň trochu chodit, druhej den to ideálně zopakujte. Stejná intenzita a ideálně vyšší objem. Ne o pár desítek metrů, ale o pár kilometrů pochopitelně.
- Když třetí den ještě vstanete z postele a budete schopný udělat alespoň část běžný agendy, kterou nutně musíte, vyběhněte znova. Bo no pain, no gain, no ne?! A: "když nemůžeš, tak přidej!"
- Jestli se na to nevykašlete čtvrtej den, máte můj neskonalej obdiv. To jako beze srandy. Přežít tohle je sám o sobě heroickej výkon hodnej Sparťana. A teď teda nemyslim hráče nebo fanouška Sparty Praha, ale Spartskýho válečníka.
- Ti, co vydrží ještě déle, mají buď enormní genetickou výbavu a pak teda armáda prej furt nabírá a nebo trpí nějakou zajímavou poruchou vnímání bolesti. V takovým případě bych si nechal vyšetřit hlavu. Vědce by to určitě zajímalo.
Ne hele, to byla samozřejmě nadsázka. Já nepochybuju, že to nějakej čas jde i při (relativně) vysokým objemu a vysoký intenzitě. Ale jestli se chce člověk fakt dlouhodobě zlepšovat a ještě u toho fungovat i v normálním životě, bude muset dřív nebo později zvolnit. V lepším případě pochopí a ustoupí sám. V tom horším si o to řekne tělo samo. Protože víte, jak si prochází třeba BTC svým cyklem růstu a poklesu? Tak trénink a výkonnost je o tom samým. Nic prostě neroste lineárně z bodu nula do nekonečna po rovný a krásně uhlazený přímce... Jako bylo by to super první den vyběhnout 1 kilometr za 6 minut a stý den tam poslat při stejným tempu (10 km/1h) 100 kilometrů a dejte vědět, jestli se Vám to podaří, ale garantuju Vám, že budete hříčka přírody a zavolejte si do Český televize, ať s Váma udělaj rozhovor, protože to fakt nebude nic normálního.
Trénink se zkrátka cykluje a já si troufám tvrdit, že takových 80% tréninků, by mělo probíhat relativně v klidu a v pohodě. Slouží to totiž jako základ pro rychlejší a náročnější tréninky. Jinými slovy, jak tady někde říkal guru běhu v ČR Miloš Škorpil: "Chceš-li běhat rychle, nejdřív se nauč běhat pomalu." A to je věc, kterou bych tesal do kamene. Zní to možná jako jedno velký WTF, protože když chci běhat rychle, tak ehm... přece musim běhat rychle, no ne?! Ale zkusme se na to podívat tak, že rychlost prostě člověk nevyvine bez základní síly, nebo kondice, i kdyby se sebevíc snažil. Taky nemůžu udělat rychlej výbušnej klik s tlesknutím před a za zády bez toho, aniž bych dost dobře neuměl kontrolovanej a pomalej klik, že jo? Dává to smysl, ne? Stejně tak nemůžu nadhodit nad hlavu 100 kilovou činku, když nejsem schopen zvednout jí vůbec ze země.
U běhu sice můžete oponovat tím, že profesionální sprinter taky neběhá pomalý desítky, aby dokázal uběhnout sprint pod 10 vteřin, ale zaprvé je sprint trochu jiná disciplína, než běh na 5 kilometrů (mnohem silovější/výbušnější). A za druhý i sprint je skill jako každej jinej a vyžaduje hodně práce na motorický kontrole, koordinaci, síle a dalších aspektech, který nejsou vidět (a nejsou nutně prováděný rychle. Teda minimálně do doby, než to možný je). A jasně, děti sice umí běhat často rychle i bez toho, aniž by se to někde učili, ale dítě je úplně jiný stvoření, než dospělej člověk. Jejich nervovej systém je bleskurychlej, mají často větší poměr svalový hmoty k tělesný hmotnosti a jsou celkově pružnější a mobilnější. To jsou prostě malí gepardi... Plus nám s věkem ubývají rychlý svalový vlákna. Což starší jedince předurčuje spíš k lepším vytrvalostním výkonům (ale nenechte se mýlit, neznamená to, že má starší člověk přestat se pokoušet o rychlej pohyb úplně. To je ovšem na jinou debatu).
Každopádně platí, že chce-li člověk dělat něco rychle, nejdřív by to měl dělat pomalu...
Co to ale vůbec znamená, to pomalu?
Mno, na to existuje hodně teoretických pouček, ve kterých se skládaj různý pyramidy, měří se tepový zóny, laktát a tak dále. Viz
zdroj: Velká kniha běhání
Ale průměrnýmu hobíkovi podle mě zcela postačí, když si pohlídá, aby za běhu byl v 80% případů schopen říct souvislou a rozvitou větu, případně aby byl schopen dýchat převážně nosem (ano, to uznávám, se musí chvíli trénovat)... A jo, pokud si právě říkáte, že to byste ale museli místo běhání chodit, tak to je realita většiny začínajících běžců. Totiž kondiční chůze prokládaná chvílemi běhu.
Faktem totiž je, že se vším strašně spěcháme. Přitom jako fakt není kam. Většina z nás už těžko něco vyhraje. Nám už zlatou na krk nikdo nepověsí. Přinejlepším nás někdo možná poplácá po zádech a řekne: "Seš dobrej.", přičemž jak se otočí a dostaneme se z jeho/jejího zornýho pole, tak na náš výkon v tu ránu zapomene... My to prostě reálně děláme kvůli sobě a pro sebe. Tak nač spěchat?
Mně tohle pochopení popravdě taky trvalo pár let. Ale nakonec jsem uznal, že chci-li se této činnosti věnovat do konce svých dní, nezbývá, než to opravdu převážně dělat v klidu. Což neznamená, že to občas nemůže bolet. To určitě může. I já se občas proběhnu v tempu, které je blízko mého maxima. Ale většinu času strávím na svých cestách v tempu, které je opravdu pomalé. Nakonec jen pro porovnání letošní nejrychlejší výkon na 10 kilometrů a průměrný tréninkový čas (při stupňované desítce).
Proto ještě jednou a naposled:
- Chcete-li běhat rychle (relativně vůči svým schopnostem a možnostem), nebo daleko, naučte se běhat (pohybovat) pomalu.
- S trpělivostí (a kontrolou) nejdál dojdeš (doběhneš).
- Klíčem je pravidelnost a objem. Intenzita přijde postupně. Viz jeden z mých minulých článků
- Hlavně se z toho nepos*at
Pěkně napsáno, pobavilo :) A samozřejmě souhlas. Btw hodně štěstí při tom dvanáctihodinovém kroužení. Ten můj kamarád, kterého u tvých postů tak často vzpomínám, zrovna teď o víkendu absolvoval "Ještěd 24", předpokládám, že víš, o co se jedná... Prý se takovému druhu závodu říká "piglovačka" :D Tento způsob sportu zdá se mi poněkud nešťastným, ale něco na tom určitě musí být, když se tomu tolik z vás běžců věnuje :D Pak hoď report!
@tipu curate
Jo jo, taky jsem dostal nabídku, abych to šel běhat :D
Step by step a uvidíme. Možná se dostanu i k tomu Spartathlonu někdy nakonec. :)
Taky upřímně nevim, co mě na tom vlastně táhne. Zvědavost asi nejspíš.🤔
Upvoted 👌 (Mana: 27/57) Liquid rewards.
Teda klobouček, tady se člověk pobaví i poučí...
Já to asi víc rozepíšu až se dostanu k tomu, že si zase sepíšu nějaký souhrnný post. Nicméně předloni, když jsem začal, tak jsem na to asi fakt šel špatně... Loni jsem si dal víceméně zdravotní pauzu a nyní na to jdu už s klidnou hlavou. Vzhledem k mému věku, váze a (ne)fyzičce prostě nemůžu chtít běhat jako ty.
Takže prostě pomalu, naběhat hektar a když se dopracuju k tomu, že dám 15 km v tempu 7, tak věřím tomu, že pak 10km dám za hodinu ;) Ale tam zatím nejsem... ;)
Potěšení na mé straně!
Jo hele úplně v klidu. Minule jsem někde zahlédl na netu trénink Kipchogeho. Nepamatuju se kde a dost možná to nebude úplně tak, jak tam autor psal, ale jistej náhled to dá - 13 tréninků týdně, většina z nich (80% řekněme) objem o nízký intenzitě v tempu tuším 4:30-5:00/km. To sice pro nás hobíky vůbec nevypadá jako pohodový tempo (pro mě je to spíš závodní tempo), ale musíme vzít v potaz to, že borec běhá závody okolo 2:53/km. Zároveň je teda nutný dodat, že trénuje narozdíl od nás dvakrát denně (plus předpokládám nějaká silová průprava a korektivní/kompenzační cvičení)...
Ten objem (obecná vytrvalost) je prostě základ a je potřeba ho tam dostat převážně v klidu. Neznamená to, že člověk někdy ten pomyslnej motor nemůže vytočit do vysokých otáček, aby ho trochu proluftoval, ale to pravidlo 80/20 tady myslim sedí docela dobře. :)
Já jsem minulý běh dal 5km tak nějak na pohodu někde kolem 6:50/km tuším. A jak jsem to nehnal, věděl jsem, že bych další km dal. Posledn výběh v ponělí jsem cíleně běžel 4km a brzdil jsem se na nějakých 7:15 - 7:30/km a pak jsem trošku přidal. No a výsledek byl 5,5 km a tempo lehoučce přes 7. A hlavně rozdíl v tepovce byl vidět. Takže tohle pro mě bude cesta ;)
PS: zítra budeš kroužit tam, co jsi včera vyšlapával cestičku (dle Garminu) ??
Jo to je přesně ono. Člověk má pak chuť do dalšího kilometru i do dalšího běhu. Další věc je, že dáváš i tomu tělu čas se tý zátěži postupně přizpůsobit. Protože svaly jsou v pohodě relativně. Těm to trvá třeba okolo měsíce. Ale všechny ty tkáně jako šlachy, úpony, vazy těm to trvá třeba i třičtvrtě roku. Kostem pak až třeba i 1-2 roky. Pokud si to dobře pamatuju...
Jop přesně tam. :)
Neslibuju, ale pokud to vyjde, dám si s tebou kolečko.
Tak super! :)